Josemaría Escrivá Obras
345

Veliký objev!: něco, čemu jsi rozuměl jen napolovic, se ti stalo naprosto jasným, když jsi to musel vysvětlovat druhým.

Dlouho jsi rozmlouval s jedním malomyslným, který se cítil neschopný a nechtěl být nikomu na obtíž... Tehdy jsi pochopil lépe než kdy předtím, proč ti pořád zdůrazňuji, že máme být jako oslíčkové u žentouru: věrní, s velikými klapkami na očích, abychom neviděli, ani osobně nevychutnávali výsledky naší práce — květy, plody, bujnost zahrady —, a byli si jisti jen účinností naší věrnosti.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další