Josemaría Escrivá Obras
294

To nedefinovatelné, a přece tak příjemné kouzlo světa — kouzlo, které neslábne! Květiny u cesty — přitahují tě jejich barvy a jejich vůně —, ptáci na nebi, všechno stvoření...

— Můj ubohý synu!: je to tak správné. Jinak, kdyby tě nefascinovaly, jakou oběť bys nabídl našemu Pánu?

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další