Nastala pro něho chvíle tvrdé zkoušky a vyhledal tě — zoufalý.

Vzpomínáš si? Pro něho — přítele, který ti dával „moudré“ rady —, nebyl tvůj způsob jednání ničím jiným než utopií, plodem deformace myšlenek, uchvácení vůlí… podobných „duchaplností“.

— „Tohle odevzdání se Pánu,“ prohlašoval. „je nenormální předráždění náboženského cítění.“ A svou ubohou logikou si myslel, že mezi tvou rodinu a tebe se vložil někdo cizí: Kristus.

Teď pochopil to, co jsi mu tolikrát opakoval: Kristus duše nikdy neodlučuje.