Josemaría Escrivá Obras
166

V tvém životě jsou dvě věci, které spolu neladí: rozum a cit.

Inteligence — osvícená vírou — ti jasně ukazuje nejen cestu, ale také rozdíl mezi hrdinským a hlupáckým způsobem, jak po ní kráčet. Především před tebe staví velikost a božskou krásu díla, které Trojice nechává v našich rukou.

Cit naopak lne k tomu, čím pohrdáš, dokonce i tehdy, když si uvědomuješ, že je to hodno opovržení. Zdá se, jako by v tvém nitru čekaly na svou příležitost tisíce maličkostí. S tím jak se tvoje ubohá vůle oslabuje — následkem fyzické únavy nebo ztráty nadpřirozeného vidění — tyto maličkosti útočí stále více na tvou představivost, až ji nakonec zaplní, a tak tě podrobí a zbaví tě odvahy: těmito maličkostmi jsou například: neúspěchy v práci, nechuť poslouchat, nedostatek prostředků, pozlátka marnivého života, malá i velká nepříjemná pokušení, záchvaty přecitlivělosti, únava, hořká pachuť duchovní prostřednosti... A někdy také strach: strach, protože víš, že Bůh tě chce mít svatého, a ty jím nejsi.

Dovol mi, abych k tobě mluvil zcela otevřeně. Máš nadbytek ”důvodů“, abys odvrátil svou tvář, ale chybí ti odvaha odpovědět na milost, kterou ti On poskytuje, protože tě povolal, abys byl druhým Kristem — ”ipse Christus“! — samotným Kristem. Zapomněl jsi na to, že Pán napomíná apoštola Pavla slovy: ”Stačí ti moje milost!“, což potvrzuje, že jestliže chceš, můžeš.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další