Tajemství světla

Ve svém apoštolském listě Rosarium Virginis Mariæ Svatý otec Jan Pavel II. naznačil christologický charakter této mariánské modlitby a připojil k jejím tradičním patnácti tajemstvím pět nových tajemství, která nazval tajemstvími světla.

Komentáře k těmto tajemstvím se v knize Svatý růženec, vydané roku 1931, nenachází, nicméně svatý Josemaría o nich, jako o každé evangelní pasáži, celý život rozjímal a s láskou kázal. Aby mohli čtenáři rozjímat o všech částech svatého růžence, uvádíme zde některé texty, které jsme vybrali ze spisů zakladatele Opus Dei.

Budeme věrni duchu autora Svatého růžence, pokud se při modlitbě tajemství světla a tajemství radostných, bolestných a slavných spojíme s úmysly Petrova nástupce, římského biskupa. Omnes cum Petro ad Iesum per Mariam!

+Javier Echevarría

prelát Opus Dei

Řím, 14. února 2003

Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít (…). A z nebe se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení. (Mt 3, 13–17)

Ve křtu se náš Bůh Otec zmocnil našich životů, včlenil nás do života Kristova a seslal nám Ducha Svatého.

Boží síla a moc osvěcují tvář země.

Zapálíme svět ohněm, který jsi přišel vrhnout na zem!… A světlo tvé pravdy, Ježíši náš, ozáří jednoho nekonečného dne mysl všech lidí.

Slyším tě volat, Králi můj, mocným hlasem, jenž se dosud chvěje: Ignem veni mittere in terram, et quid volo nisi ut accendatur! – A odpovídám ti – celým svým bytím – všemi svými smysly a mohutnostmi: Ecce ego, quia vocasti me!

Prostřednictvím křtu vtiskl Pán do tvé duše nesmazatelnou pečeť: Jsi dítě Boží.

Dítě: Neplaneš touhou po tom, aby ho všichni milovali?

Prameny: Jít s Kristem, č. 128. Soukromé poznámky, č. 1741. Výheň, č. 264, 300.

Na jedné z těch hlučných venkovských svateb, kam se schází hosté z různých vesnic, si Maria mezi tolika lidmi všimne, že dochází víno (srov. Jan 2, 3). Postřehne to jen ona, a to ihned. Jak důvěrně známé jsou nám tyto scény z Kristova života! Boží velikost přebývá s obyčejností, s všedností. Pro ženu a pečlivou hospodyni je přirozené všímat si nedbalostí, věnovat pozornost drobnostem, které činí lidský život příjemným: A tak jednala i Maria.

– Udělejte všechno, co vám řekne. (Jan 2, 5)

Implete hydrias (Jan 2, 7), naplňte nádoby vodou, a stane se zázrak. Prostě, jen tak. Vše je zcela obyčejné. Sluhové pouze plnili svou povinnost. Voda byla na dosah ruky. A je to první projev Pánova božství. Něco zcela obyčejného se promění v cosi neobyčejného, nadpřirozeného, jsme-li ochotni vyhovět Boží prosbě.

Pane, chci vložit starost o své záležitosti do tvých šlechetných rukou. Naše Matka – tvá Matka! – ti teď pošeptala stejná slova jako v Káni Galilejské: Už nemají…

Je-li naše víra slabá, obraťme se na Marii. Pro zázrak v Káni, který Kristus učinil na přímluvu své matky, jeho učedníci v něho uvěřili. (Jan 2, 11) Naše Matka se stále u svého Syna přimlouvá, aby nás vyslyšel a ukázal se nám, a my tak mohli vyznat: Ty jsi Syn Boží!

Ježíši, dej mi víru, po které doopravdy toužím! Matko moje a Paní moje, nejsvětější Maria, ať věřím!

Prameny: Jít s Kristem, č. 141. Dopis 14–9–1951, č. 23. Výheň, č. 807. Boží přátelé, č. 285. Výheň, č. 235.

Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu! (Mk 1, 15)

Všechen lid přicházel k němu a on je učil. (Mk 2, 13)

Ježíš spatří na břehu lodě a do jedné z nich vstoupí. S jakou samozřejmostí vstupuje Ježíš do loďky každého z nás!

Až se přiblížíš k Pánu, pomysli na to, že je ti vždy nablízku, že je v tvém nitru: Regnum Dei intra vos est. (Lk 17, 21) Najdeš ho ve svém srdci.

Kristus musí kralovat především v naší duši. K tomu, aby ve mně kraloval, potřebuji hojnost jeho milosti: Jedině tak i poslední zabušení srdce, poslední výdech, skomírající pohled, to nejobyčejnější slovo, ta nejprostší myšlenka bude vyjadřovat slavné hosana na počest mého Krista Krále.

Duc in altum! — Zajeď na hlubinu! — Zavrhni pesimismus, který z tebe dělá zbabělce. Et laxate retia vestra in capturam! — A spusť sítě k lovení!

Měli bychom Ježíšovým slovům důvěřovat: Nasednout do loďky, chopit se vesel, napnout plachty a vyplout na moře světa, které nám Kristus předává jako dědictví.

Et regni ejus non erit finis. — A jeho království nebude mít konce!

Nenaplňuje tě radostí, že pracuješ pro takové království?

Prameny: Poznámky z kázání, 19–3–1960; 1–1–1973. Jít s Kristem, č. 181. Cesta, č. 792. Jít s Kristem, č. 159. Cesta, č. 906.

A byl před nimi proměněn: Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. (Mt 17, 2)

Ježíši: Vidět tě, hovořit s tebou! Setrvat tak, kontemplovat tvou tvář, být pohroužen do nesmírnosti tvé nádhery a nikdy, nikdy na tebe nepřestat hledět! Ó Ježíši, moci tě tak vidět! Moci tě vidět a být raněn láskou k Tobě!

A hle – z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! (Mt 17, 5)

Náš Pane, stojíme před tebou, připraveni vyslechnout vše, co nám chceš povědět. Mluv, pozorně nasloucháme tvému hlasu. Ať tvá slova, určená naší duši, zapálí naši vůli, aby tě horlivě poslouchala.

Vultum tuum, Domine, requiram. (Ž 26, 8) Pane, budu hledat tvou tvář. Rád zavírám oči a myslím na tu chvíli, kdy – až Pán bude chtít – ho budu moci spatřit; ne jako v zrcadle a nejasně… ale tváří v tvář (1 Kor 13, 12). Ano, má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? (Ž 41/42, 3)

A když pozdvihli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše (Mt 17, 8).

Prameny: Poznámky z kázání, 4–6–1937; 25–7–1937; 25–12–1973.

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. (Jan 13, 1)

Na světě se šeřilo, protože staré obřady, dávná znamení nekonečného Božího milosrdenství vůči lidstvu, se měly naplnit a otevřít cestu pravému svítání: novým Velikonocům. Eucharistie byla ustanovena v noci jako příprava na ráno zmrtvýchvstání.

Ježíš zůstal v eucharistii z lásky… kvůli tobě.

Zůstal, i když si byl vědom, jak s ním budou lidé zacházet… a jak s ním budeš zacházet ty.

Zůstal, abys ho požíval, navštěvoval, vyprávěl mu o sobě, abys s ním hovořil v modlitbě u svatostánku a při přijímání Nejsvětější svátosti, abys ho den ode dne více miloval a docílil toho, aby další duše – mnoho duší! – kráčelo stejnou cestou.

Milé dítě: Jak jen zde na zemi milující lidé líbají květiny, dopis, upomínku na milovanou osobu!…

A ty bys mohl někdy zapomenout, že máš neustále vedle sebe… Jeho?! – Zapomeneš snad na to, že Ho můžeš požívat?

Pane, ať již nikdy nelétám při zemi! Ať jsem stále osvětlován paprsky božského Slunce — Krista – v eucharistii! Ať můj let neskončí, dokud nenaleznu pokoj ve tvém Srdci!

Prameny: Jít s Kristem, č. 155. Výheň, č. 887, 305, 39.

Kapitola v jiném jazyce