Tajemství slavná

Na sklonku sobotního dne Marie Magdaléna, Maria, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby šly pomazat mrtvé tělo Ježíšovo. – Druhého dne časně zrána po východu slunce přichází ke hrobu. (Mk 16, 1–2) A když vstoupí dovnitř, úžasem ustrnou, protože nenalézají Pánovo tělo. – Jinoch oděný v bílý šat jim říká: Nebojte se. Vím, že hledáte Ježíše Nazaretského: Non est hic, surrexit enim sicut dixit – Není tady, protože vstal z mrtvých, jak řekl. (srov. Mt 28, 5)

Vstal z mrtvých! – Ježíš vstal z mrtvých. Není v hrobě. – Život byl silnější než smrt.

Zjevil se své Nejsvětější Matce. – Zjevil se Marii Magdalské, šílené láskou. – Zjevil se Petrovi a ostatním apoštolům. – A tobě i mně, kteří jsme jeho učedníky a jsme ještě šílenější než Magdaléna: Co všechno jsme mu pověděli!

Ať nikdy neumřeme hříchem: Ať je naše duchovní zmrtvýchvstání věčné. – A před koncem desátku jsi zlíbal rány jeho nohou… a já, odvážnější, protože jsem více dítětem, jsem vtiskl své rty do otevřené rány v jeho boku.

Mistr nyní poučuje své učedníky: Otevřel jim mysl, aby rozuměli Písmu, a bere je za svědky svého života a svých zázraků, svého umučení, své smrti a slávy svého zmrtvýchvstání. (Lk 24, 45 a 48)

Potom je vede cestou směrem k Betánii, pozdvihuje ruce a žehná jim. – A mezitím se od nich vzdaluje a vznáší se k nebi (Lk 24, 50) až jim ho oblak vzal z očí. (Sk 1, 9)

Ježíš odešel k Otci. – Dva andělé v bílém rouše se k nám přibližují a říkají: Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? (Sk 1, 11)

Petr a ostatní se vrací do Jeruzaléma – cum gaudio magno – s velkou radostí. (Lk 24, 52) – Je spravedlivé, aby svaté člověčenství Kristovo přijalo hold a klanění všech andělských kůrů a všech nespočetných pluků blažených ve věčné slávě.

Avšak ty i já se cítíme jako osiřelí: Jsme zarmoucení a jdeme hledat útěchu u Marie.

I řekl Pán: A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. (Jan 14, 16) – Když byli učedníci shromážděni všichni pohromadě na jednom místě, najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. (Sk 2, 1–5) Apoštolové, naplněni Duchem svatým, byli jako opilí. (Sk 2, 13)

A Petr obklopený ostatními jedenácti, pozdvihl svůj hlas a začal mluvit. – Poslouchali ho lidé ze sta zemí. – Každý ho slyší mluvit svým jazykem. – Ty a já, tím naším. – Mluví k nám o Ježíši Kristu, o Duchu svatém a o Otci.

Nekamenují ho ani ho nevrhají do žaláře: Obracejí se a z těch, kdo mu naslouchali, je jich pokřtěno na tři tisíce.

Ty a já, poté, co jsme pomohli apoštolům při udělování křtu, blahořečíme Bohu Otci za jeho Syna Ježíše Krista a také se cítíme jako opilí Duchem svatým.

Assumpta est Maria in cælum: gaudent angeli! – Maria byla Bohem vzata do nebe s duší i tělem: Andělé se radují!

Tak pěje Církev. – A s tímto zvučným jásotem začínáme naše rozjímání tohoto desátku svatého růžence:

Matka Boží usnula. – Okolo jejího lože stojí dvanáct apoštolů. – Matěj zaujal místo Jidášovo.

A my, z milosti, kterou všichni respektují, stojíme rovněž po jejím boku.

Ale Ježíš chce mít svou matku s tělem i duší ve slávě. – A nebeský dvůr nasazuje všechny své možnosti a síly, aby Pannu Marii přijal a oslavil. – Ty a já – koneckonců děti – jsme se chytili za cíp jejího přenádherného modrého pláště, a tak můžeme lépe sledovat celý ten div.

Nejsvětější Trojice přijímá a naplňuje poctami Dceru, Matku a Nevěstu Boží… – A takový je majestát Panny Marie, že se andělé s úžasem ptají: Kdo je to?

Celá jsi krásná, má milá, jsi bez poskvrny. – Jsi zavřenou zahradou, má sestro, snoubenko, zahradou zavřenou, zapečetěným pramenem. Veni, Coronaberis. – Pojď, budeš korunována! (srov. Pís 4, 7, 12 a 9)

Kdybychom ty a já měli tu moc, také bychom ji učinili královnou a paní veškerého tvorstva.

Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy. (Zjev 12, 1) Maria Panna, bez poskvrny, napravila pád Evin: A pošlapala svou neposkvrněnou patou hlavu pekelného draka. Dcera Boží, Matka Boží, Snoubenka Boží.

Otec, Syn i Duch svatý ji korunují za vládkyni vesmíru.

A jako v lenním holdu jí vzdávají poctu andělé… praotcové a proroci a apoštolové… a mučedníci a vyznavači a panny a všichni svatí… a všichni hříšníci a ty i já.