Tajemství bolestná

Modlete se, abyste nepřišli do pokušení. – A Petr usnul. – A usnuli i ostatní apoštolové. – A usnul jsi i ty, malý příteli… a já jsem byl také druhý Petr spáč.

Ježíš, sám a zarmoucený, trpěl a skrápěl svou krví zemi.

Na kolenou na tvrdé zemi setrvává na modlitbách… Pláče kvůli tobě… a kvůli mně: drtí ho tíha lidských hříchů.

Pater, si vis, transfer calicem istum a me. – Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich, avšak ne má vůle ať se stane – sed tua fiat! –, ale tvá! (Lk 22, 42)

Anděl z nebe mu dodává sílu. – Ježíš prožívá smrtelný zápas. – Pokračuje prolixius – v ještě intenzivnější modlitbě… – Přibližuje se k nám, kteří spíme: Vstaňte a modlete se, – opakuje nám – abyste nepřišli do pokušení! (Lk 22, 46)

Zrádce Jidáš: polibek. – Petrův meč se zableskne v temné noci. – Ježíš promluví: Jako na zločince jste vytáhli (…), abyste mě zatkli? (Mk 14, 48)

Jsme zbabělci: Jdeme za ním zpovzdálí, ale již bdělí a modlíce se.

Modlitba. – Modlitba…

Hovoří Pilát: Máte zvyk, podle kterého se vám na velikonoční slavnost propouští na svobodu jeden vězeň. Koho tedy propustíme, Barabáše, lotra zatčeného s jinými pro vraždu, nebo Ježíše? (Mt 27, 17) Pryč s ním, kaž ho usmrtit, propusť nám Barabáše, křičí lid poštvaný svými předáky. (Lk 23, 18)

Pilát hovoří znovu: Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Kristus? (srov. Mt 27, 22)

– Crucifige eum! – Ukřižuj ho! (Mk 15, 14)

Pilát jim potřetí říká: Ale co udělal špatného? Neshledal jsem na něm nic, co by zasluhovalo smrt. (Lk 22, 22)

Vzmáhá se mohutný křik davu: Ukřižuj ho! Ukřižuj ho! (Mk 15,14)

A Pilát, v touze uspokojit lid, jim propouští Barabáše a nařizuje, aby Ježíše zbičovali.

Přivázán ke sloupu. Plný ran.

Ozývají se údery důtek dopadajících na jeho rozdrásané tělo, na jeho tělo bez poskvrny, které trpí za tvé hříšné tělo. – Ještě více ran. Ještě větší zuřivost. A ještě víc… Je to vrchol lidské krutosti.

Nakonec, vyčerpaní, Ježíše odvázali. – A Ježíšovo tělo také podléhá bolesti a hroutí se jako červ, rozšlápnutý a polomrtvý.

Ty a já nejsme schopni slova. – Není třeba slov. – Dívej se na něho, dívej se na něho… bedlivě.

A potom… budeš mít ještě strach z pokání?

Konečně je uspokojena nedočkavá touha našeho Krále po utrpení.

– Odvedli mého Pána do dvora soudní budovy a svolali tam celou četu. (Mk 15, 16) – Hrubá soldateska obnažila jeho nejčistší tělo. – Starým a ušpiněným šarlatovým kusem látky přikryli Ježíše. – Třtinová hůl jako žezlo v jeho pravé ruce…

Trnová koruna, zaražená údery kladiv, z něho udělala krále, terč všech posměšných vtipů… Ave Rex Judæorum! Buď zdráv, židovský králi! (Mk 15, 18) A údery zraňují jeho hlavu. A políčkují ho… a plivají na něho.

Korunovaný trním a oblečený do purpurových cárů je Ježíš představen židovskému národu: Ecce homo! – Ejhle, člověk. A znovu velekněží a jejich služebníci pozvedli hlas a křičí: Ukřižuj ho! Ukřižuj ho! (Jan 19, 5–6)

Ty a já, nekorunovali jsme ho opakovaně trním, políčkovali ho a plivali na něj?

Už nikdy víc, Ježíši, už nikdy víc… A pevné a jasné předsevzetí zakončí těchto deset zdrávasů!

S křížem na ramenou se Ježíš ubírá cestou na Kalvárii, místo, které se hebrejsky jmenuje Golgota. (srov. Jan 19,17) – A zadržují jakéhosi Šimona pocházejícího z Kyrény, který se vrací z pole, a vkládají naň kříž, aby jej nesl místo Ježíše. (Lk 23, 26)

Splnila se slova Izajášova (53, 12): Cum sceleratis reputatus est – dal se přičíst ke zločincům – poněvadž s ním byli vedeni na popravu ještě další dva zločinci, aby zemřeli spolu s ním. (Lk 23, 32)

Jestli chce někdo jít za mnou a následovat mě… Můj malý příteli: Zarmouceni prožíváme umučení Pána našeho Ježíše Krista. – Pohleď, s jakou láskou objímá kříž. – Uč se od něho. Ježíš nese kříž za tebe: Ty nes kříž za Ježíše.

Ale nevláčej ho za sebou… Nes ho kolmo, protože pak už tvůj kříž nebude ledajakým křížem, ale… svatým Křížem. Nestav se ke kříži rezignovaně. Rezignace není příliš velkomyslné slovo. Miluj kříž. Až ho budeš doopravdy milovat, tvůj kříž bude… křížem bez kříže.

Pak se jistě, jako On, setkáš na cestě s Marií.

Pro Ježíše Nazaretského, krále židovského, je už připraven vítězný trůn. Ani ty, ani já ho nevidíme svíjet se bolestí, když ho přibíjejí hřeby na kříž: Trpí, co je jen možno trpět a rozpíná svá ramena s gestem věčného velekněze.

Vojáci berou jeho svatá roucha a dělí je na čtyři díly. – Aby suknice nebyla roztržena, losují o ni, aby věděli, komu připadne. – A tak se opět plní Písmo, které praví: Rozdělili si mé šaty a o můj oděv losovali. (Jan 19, 24)

Už je vyzdvižen na kříž… – A spolu se Synem stojí u nohou kříže Panna Maria… a Maria, manželka Kleofášova, a Maria Magdaléna. A Jan, učedník, kterého On miloval. Ecce Mater tua! – Hle, tvá matka! Dává nám svou matku za naši matku.

Dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. (Mt 27, 34)

Nyní žízní… po lásce, po duších.

Consummatum est – Dokonáno je. (Jan 19, 30)

Hlupáčku, podívej se: To všechno… všechno vytrpěl pro tebe… a pro mne – Nepláčeš?

Kapitola v jiném jazyce