Předmluva

Tyto řádky nejsou psány pro slabé ženy. – Jsou psány pro opravdové a velmi… zmužilé muže, kteří už někdy určitě pozdvihli své srdce k Bohu a spolu s žalmistou k němu volali: Notam fac mihi viam, in qua ambulem; quia ad te levavi animam meam. – Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, neboť k tobě zvedám svou duši. (Ž 143, 8)

Musím těmto lidem svěřit tajemství, které se může velmi dobře stát začátkem cesty, po níž Kristus chce, aby kráčeli.

Příteli můj: Chceš-li být velkým, staň se malým.

Být malým vyžaduje věřit, jako věří děti, milovat, jako milují děti, důvěřovat, jako důvěřují děti,… modlit se, jako se modlí děti.

Všechno toto dohromady je potřebné k uskutečnění toho, co ti odhalím v těchto řádcích:

Začátkem cesty, jejímž cílem je naprosté zbláznění se do Ježíše, je oddaná láska k Nejsvětější Panně Marii.

– Chceš milovat Pannu Marii? – Nuže… mluv s ní. Jak? – Modli se dobře růženec Naší Paní.

Ale v růženci odříkáváme stále totéž! – Stále totéž? A neříkají si stále totéž ti, kdo se milují?… Nebude snad tvůj růženec monotónní proto, že místo abys vyslovoval slova jako člověk, vydáváš zvuky jako zvíře zatímco tvé myšlenky poletují daleko od Boha?

– A kromě toho se podívej: Před každým desátkem je uvedeno tajemství, o němž se bude rozjímat.

– Ty… jsi už někdy nad těmito tajemstvími rozjímal?

Staň se malým. Pojď se mnou a – v tom spočívá síla mého důvěrného sdělení – prožijeme spolu život Ježíšův, Mariin a Josefův.

Každý den jim prokážeme nějakou novou službu. Budeme naslouchat jejich rodinným rozhovorům. Uvidíme vyrůstat Mesiáše. Budeme obdivovat třicet let jeho skrytého života… Budeme přítomni jeho utrpení a smrti… Užasneme nad slávou jeho zmrtvýchvstání… Jedním slovem: Budeme rozjímat, šílení Láskou (není větší lásky, než je Láska), nad každým jednotlivým okamžikem Ježíšova života.