Když podle Mojžíšova zákona uplynuly dny matčina očišťování, je třeba jít s dítětem do Jeruzaléma, aby bylo představeno Pánu. (Lk 2, 22)

A tentokrát to budeš ty, můj příteli, kdo ponese klec s hrdličkami. – Vidíš? – Ona – Neposkvrněná! – se podrobuje Zákonu, jako kdyby byla nečistá.

Naučíš se, hloupé děcko, na tomto příkladu plnit i za cenu všech osobních obětí svatý zákon Boží?

Očišťovat se! Ty i já rozhodně potřebujeme očišťování! – Odčiňovat, a nad odčiňováním láska. – Stravující láska, která by sežehla špínu naší duše, a oheň, který by božskými jazyky zažehl naše ubohé srdce.

Muž spravedlivý a bohabojný, který puzen Duchem svatým přišel do chrámu – bylo mu zjeveno, že neumře, dokud neuzří Krista –, bere do náruče Mesiáše a říká mu: Nyní Pane, nyní doopravdy propouštíš svého služebníka v pokoji z tohoto světa, podle Tvého přislíbení,… neboť moje oči uviděly Spasitele. (srov. Lk 2, 25–30)