Josemaría Escrivá Obras
21

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti. (Jan 13, 1)

Na světě se šeřilo, protože staré obřady, dávná znamení nekonečného Božího milosrdenství vůči lidstvu, se měly naplnit a otevřít cestu pravému svítání: novým Velikonocům. Eucharistie byla ustanovena v noci jako příprava na ráno zmrtvýchvstání.

Ježíš zůstal v eucharistii z lásky… kvůli tobě.

Zůstal, i když si byl vědom, jak s ním budou lidé zacházet… a jak s ním budeš zacházet ty.

Zůstal, abys ho požíval, navštěvoval, vyprávěl mu o sobě, abys s ním hovořil v modlitbě u svatostánku a při přijímání Nejsvětější svátosti, abys ho den ode dne více miloval a docílil toho, aby další duše – mnoho duší! – kráčelo stejnou cestou.

Milé dítě: Jak jen zde na zemi milující lidé líbají květiny, dopis, upomínku na milovanou osobu!…

A ty bys mohl někdy zapomenout, že máš neustále vedle sebe… Jeho?! – Zapomeneš snad na to, že Ho můžeš požívat?

Pane, ať již nikdy nelétám při zemi! Ať jsem stále osvětlován paprsky božského Slunce — Krista – v eucharistii! Ať můj let neskončí, dokud nenaleznu pokoj ve tvém Srdci!

Prameny: Jít s Kristem, č. 155. Výheň, č. 887, 305, 39.

Předchozí Další