A byl před nimi proměněn: Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. (Mt 17, 2)

Ježíši: Vidět tě, hovořit s tebou! Setrvat tak, kontemplovat tvou tvář, být pohroužen do nesmírnosti tvé nádhery a nikdy, nikdy na tebe nepřestat hledět! Ó Ježíši, moci tě tak vidět! Moci tě vidět a být raněn láskou k Tobě!

A hle – z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! (Mt 17, 5)

Náš Pane, stojíme před tebou, připraveni vyslechnout vše, co nám chceš povědět. Mluv, pozorně nasloucháme tvému hlasu. Ať tvá slova, určená naší duši, zapálí naši vůli, aby tě horlivě poslouchala.

Vultum tuum, Domine, requiram. (Ž 26, 8) Pane, budu hledat tvou tvář. Rád zavírám oči a myslím na tu chvíli, kdy – až Pán bude chtít – ho budu moci spatřit; ne jako v zrcadle a nejasně… ale tváří v tvář (1 Kor 13, 12). Ano, má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? (Ž 41/42, 3)

A když pozdvihli oči, neviděli nikoho, jen samotného Ježíše (Mt 17, 8).

Prameny: Poznámky z kázání, 4–6–1937; 25–7–1937; 25–12–1973.