Vítězství

Napodobuj svatou Pannu, neboť pouze dokonalé poznání vlastní nicoty nás může učinit cennými v očích Stvořitele.

Jsem přesvědčen, že mladý apoštol Jan zůstal po boku ukřižovaného Krista, protože ho Matka uchvátila. Tak mocná je Láska naší Paní!

Nikdy nedosáhneme skutečné radosti nadpřirozené ani lidské, „opravdové“ dobré nálady, nebudeme—li „doopravdy“ napodobovat Ježíše, nebudeme—li jako on pokorní.

Dáváme—li se upřímně ostatním, odměňuje nás za to Bůh pokorou plnou radosti.

Naše ponížení, náš ústup a stažení se, naše zmizení musí být dovedeno do úplného konce.

Upřímná pokora: Co může znepokojit toho, kdo s potěšením přijímá urážky, protože ví, že si nic jiného nezaslouží?

Můj Ježíši! Všechno mé je tvé, protože tvé je mé a svého se vzdávám pro tebe.

Jsi schopen snášet ponižování, která po tobě Bůh žádá, i v záležitostech, jež nejsou důležité a nezatemňují pravdu? Není tomu tak? Pak tedy nemiluješ ctnost pokory.

Pýcha překáží lásce. Vyprošuj si denně u Pána pro sebe i pro všechny ctnost pokory, protože pýcha, která se včas neusměrní, s přibývajícími léty vzrůstá.

Může být něco protivnějšího než dítě hrající si na dospělého? Jaké sympatie může budit u svého Boha dětinský, nadutý a pyšný ubožák tvářící se důležitě, přesvědčený o vlastní ceně a důvěřující pouze sám sobě?

Jistě, můžeš být zatracen. Jsi přesvědčen, že se to může stát, vždyť ve tvém srdci se nalézají semena všech špatností.

Staneš—li se však před Bohem dítětem, přiblíží tě to k tvému Bohu Otci a tvé Matce — Panně Marii. Svatý Josef ani tvůj anděl tě neopustí, budou—li tě vidět jako dítě.

Měj víru, čiň pokání a miluj, jak jen můžeš. To ostatní doplní oni.

Jak náročné je žít v pokoře, vždyť podle lidové křesťanské moudrosti pýcha umírá až den po smrti člověka.

Budeš—li si tedy myslet, že máš pravdu ty, a nikoli ten, kdo dostal zvláštní milost, aby vedl tvou duši, buď si jist, že se „naprosto mýlíš“.

Starat se o děti a vychovávat je, pečovat s láskou o nemocné… Abychom porozuměli prostým duším, musíme ponížit vlastní rozum; abychom pochopili ubohé nemocné, je třeba ponížit srdce. A takto, s duší i tělem na kolenou, je snadné dojít k Ježíši bezpečnou cestou lidské bídy, vlastní bídy, která nás povede k tomu, že ze sebe učiníme „nic“, aby mohl Bůh na naší nicotě stavět.

Předsevzetí: Nebude—li to skutečně nutné, nikdy nebudu hovořit o svých osobních záležitostech.

Poděkuj Ježíši za jistotu, kterou ti dává. Není to tvrdohlavost, ale světlo Boží, které působí, že jsi pevný jako skála, zatímco jiní, kterým připadl smutný úděl — i když jsou tak dobří —, jako by se bořili do písku, neboť postrádají základy víry.

Pros Pána, aby se nároky ctnosti víry naplnily v životě tvém i v životě všech.

Kdybych se choval jinak, kdybych ovládl svou povahu, kdybych ti byl věrnější, Pane, jak obdivuhodným způsobem bys nám pomáhal!

Touha po nápravě, kterou vkládá Bůh Otec do tvé duše, bude uspokojena, připojíš—li své ubohé osobní odčinění k nekonečným zásluhám Ježíšovým.

Očisti své úmysly, miluj utrpení v Něm, s Ním a pro Něho.

Nevíš, zda jsi postoupil kupředu ani o kolik jsi postoupil… Ale k čemu by ti byl tento výpočet?

Důležité je, abys vytrval a s planoucím srdcem spatřil více světla a rozšířil svůj obzor…, abys usiloval o naše záměry a předvídal je — i kdybys nevěděl, jaké to jsou — a aby ses za všechny modlil.

Řekni mu: „Ježíši, nevidím ani jednu čerstvou květinu ve své zahradě, všechny jsou napadeny… a zdá se, že ztratily svou barvu i vůni. A co já, ubožák! Mé pravé místo je v blátě, tváří k zemi.“

Pokoříš—li se tímto způsobem, On v tobě zvítězí a ty také dosáhneš vítězství.

Dobře jsem ti rozuměl, když jsi dodal: „Rozhodně nedosahuji ani kvalit oslíka… oslíka, který se stal Ježíšovým trůnem při vjezdu do Jeruzaléma. Jsem jen kus z bídné hromady špinavých hadrů, jimiž pohrdá i ten nejchudší hadrář.“

Řekl jsem ti však: „Nicméně, Pán si tě vyvolil a chce, abys byl jeho nástrojem. Proto se skutečnost, že jsi tak bídný, musí stát dalším důvodem k tomu, abys poděkoval Bohu za své povolání.“

Pokorná a radostná chvála Mariina Magnificat nám připomíná nekonečnou štědrost Pána k těm, kteří se chovají jako děti, ponižují se a upřímně přiznávají, že nic neznamenají.

Bohu je velmi milé, když uznáme jeho dobrotu tak, že předneseme Te Deum jako výraz díků pokaždé, když se stane něco mimořádného, aniž bychom se starali, zda jde o událost - v očích světa — příznivou či nepříznivou: vždyť pochází—li rána dlátem z rukou Otce, i kdyby zraňovala tělo, je znamením Lásky, protože osekává naše hrany proto, aby nás přiblížila k dokonalosti.

Lidé se snaží k výkonu své práce využívat vhodné nástroje.

Kdybych žil před několika staletími, psal bych brkem, nyní používám plnicí pero.

Ale když chce uskutečnit nějaké dílo Bůh, volí si nehodné nástroje, aby se jasně ukázalo, že je to jeho dílo. Slyšel jsi mě to říkat už tolikrát.

Proto jsme, ty a já, kteří známe nesmírnou tíhu vlastních špatností, povinni říci Pánu: „I když, si nepřestanu být vědom skutečnosti, že jsem ubohý, v tvých rukou jsem Božím nástrojem.“

Vynaložíme veškeré — velké i malé — životní úsilí ke cti Boha Otce, Syna i Ducha svatého.

S dojetím si vzpomínám na práci oněch skvělých vysokoškoláků — dvou inženýrů a dvou architektů —, kteří nadšeně zajišťovali materiální vybavení jedné studentské koleje. Jakmile tito čtyři umělci umístili do třídy tabuli, napsali na ni první slova: Deo omnis gloria — všechna sláva Bohu.

Vím, Ježíši, že tě to velmi potěšilo.

Ať se ocitneš kdekoliv, měj vždy na paměti, že Syn člověka nepřišel proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. A přesvědč sám sebe, že ten, kdo by ho chtěl následovat, se nesmí chovat jinak.

Bůh má zcela mimořádné právo na to, abychom mu my, jeho děti, opětovali lásku navzdory svým vlastním omylům. Toto přesvědčení nám dodává pocit zodpovědnosti, jemuž nelze uniknout, i jistotu, že jsme nástroje v rukou Božích — nástroje, se kterými on denně počítá, proto se snažíme mu denně sloužit.

Pán očekává, že jeho nástroje vykonají, co bude v jejich silách, aby byly dobře připravené. I ty se musíš snažit, aby ti nikdy nechyběla dobrá příprava.

Pochopil jsem, že každý Zdrávas, každý pozdrav věnovaný svaté Panně je dalším úderem zamilovaného srdce.

My křesťané musíme vést zcela obyčejný život: snažit se konat každý den stejně dobře tytéž věci, jež máme za povinnost žít; uskutečňovat ve světě naše božské poslání plněním drobných povinností každého okamžiku.

Nebo, ještě lépe, musíme se snažit o jejich splnění. Mnohdy nejsme úspěšní a večer, při zpytování svědomí, je pak nutné říci Pánu: „Dnes ti mohu nabídnout pouze nedostatky, avšak s tvou milostí se budu moci později nazvat vítězem.“

Přeji si z celého srdce, aby ti Bůh svou milostí, navzdory tvým hříchům (již nikdy neurážet Ježíše!), umožnil žít požehnaným životem, tedy milovat jeho Vůli.

Ve službě Boží neexistují bezvýznamné funkce: všechny jsou velmi důležité.

Jejich důležitost závisí na duchovní úrovni toho, kdo je zastává.

Což tě nenaplňuje radostí jistota, že se Bůh zajímá o každou maličkost svých dětí?

Dokaž znovu, že mu chceš skutečně patřit: „Pane Ježíši, pomoz mi, abych ti doopravdy náležel. Abych byl zapálen a zcela stráven maličkostmi, které zůstanou všemi ostatními nepovšimnuty.“

Svatý růženec. Radosti, bolesti i sláva života svaté Panny splétají věnec chvály neustále opakované anděly a svatými v nebi — i těmi, kteří milují svou Matku zde na zemi.

Denně projevuj tuto posvátnou úctu a rozšiřuj ji.

Křest nás činí fideles — věrnými. Tímto slovem, stejně tak jako sancti — svatí —, se navzájem označovali první následovníci Ježíše. Používá se dokonce i dnes, když se hovoří o „věrných církve“.

Přemýšlej o tom!

Bůh nedovoluje, aby byl člověk štědřejší než On. Buď si ale jistý, že udělí věrnost každému, kdo se mu oddá.

Neboj se být na sebe náročný. Mnoho duší tak činí ve svém skrytém životě proto, aby pouze Pán zářil.

Přál bych si, abychom se ty i já chovali stejně jako jeden člověk, který chtěl zcela náležet Bohu. Ve svátek Svaté rodiny, slavený tehdy v oktávu Zjevení Páně, prohlásil: „Nechybějí mi drobné kříže. Ten včerejší — byl těžký, až jsem se rozplakal — mě přivedl na myšlenku, že můj Otec a Pán, svatý Josef, ani moje Matka, svatá Maria, nechtěli nechat ‚své dítě‘ bez vánočního dárku. Tímto darem se stalo světlo, díky němuž jsem pochopil, jak nevděčný jsem byl k Ježíši, když jsem nedokázal odpovědět na jeho milost, a také to, jak velkou chybou je, když se svým hrubým chováním stavím na odpor nejsvětější Vůli Boha, jenž si přeje, abych se stal jeho nástrojem.“

Když přišly svaté ženy ke hrobu, zjistily, že je kámen odvalen.

A tak je tomu vždy! Rozhodneme—li se vykonat, co je třeba, snadno překonáme všechny překážky.

Přesvědč se, že nenaučíš—li se poslušnosti, nebude tvé konání účinné.

Když dostaneš příkaz, ať nikdo neposlouchá lépe než ty! Ať je zima nebo teplo, ať jsi plný energie nebo unavený, mladý nebo ne tak mladý.

Člověk, který neumí poslouchat, se nikdy nenaučí velet.

Spokojí—li se vedoucí s tím, že někdo dělá za čtyři, když by mohl dělat za dvanáct, je to nepředstavitelná hloupost.

Ať posloucháš, nebo přikazuješ, konej to vždy s velkou láskou.

Chtěl bych - pomoz mi svou modlitbou -, abychom se všichni v církvi svaté cítili jako údy jednoho jediného těla, jak žádá apoštol, a abychom hluboce a se zájmem prožívali radosti, protivenství i pokrok naší Matky — jedné, svaté, všeobecné, apoštolské, římské!

Chtěl bych, aby každý žil spojen s druhými a všichni s Kristem.

Přesvědč se, synu, že nejednota v církvi znamená smrt.

Pros Boha, aby se ve svaté církvi, naší Matce, všechna srdce spojila v jedno jediné, jak tomu bylo u prvních křesťanů, aby se na konci věků skutečně vyplnila slova Písma: Multitudinis autem credentium erat cor unum et anima una — Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Říkám ti naprosto vážně: dbej, aby se tvou vinou nepoškodila tato svatá jednota. Přemýšlej o tom při rozjímání.

Věrnost Svatému Otci s sebou přináší přesně určenou povinnost — poznat smýšlení papeže, vyjádřené v jeho encyklikách i jiných dokumentech, a dělat, co je v našich silách, pro to, aby všichni katolíci naslouchali učení Svatého otce a přizpůsobili mu svůj život.

Denně se z celého srdce modlím za to, aby nám Pán udělil dar jazyka. Dar, který nespočívá ve znalosti různých jazyků, nýbrž v umění přizpůsobit se úrovni posluchačů.

Neznamená to „mluvit k lidu hloupě, aby pochopil“, nýbrž hovořit moudře, křesťansky, způsobem přístupným všem.

Tento dar jazyka tedy vyprošuji u Pána a jeho požehnané Matky pro jejich děti.

Zlomyslnost některých a nevědomost mnohých jsou nepřátelé Boha i církve.

Umlčme zlomyslného, osviťme rozum neznalého a s pomocí Boží a společným úsilím zachráníme svět.

Musíme se snažit, aby ve všech intelektuálních oblastech byli lidé čestní, se skutečným křesťanským svědomím a důsledným životem, používající zbraně vědění ve službě lidstvu a církvi.

Vždyť nikdy, stejně jako v době Ježíšova příchodu na svět, nebudou chybět noví Herodesové, kteří se vynasnaží využívat vědomostí — i kdyby je měli zfalšovat — k pronásledování Krista a jeho věrných.

Jak velký úkol máme před sebou!

V práci s dušemi — a veškerá tvá činnost by měla být touto prací — se naplňuj vírou, nadějí a láskou, protože všechny těžkosti budou překonány.

Aby nás v této pravdě utvrdil, napsal žalmista: Et tu, Domine, deridebis eos: ad nihilum deduces omnes gentes — Ty však, Hospodine, se jim směješ: vymažeš je. Tato slova potvrzují, že non praevalebunt — nezvítězí nepřátelé Boží, nic nezmohou proti církvi ani jejím služebníkům, nástrojům Božím.

Naše svatá Matka církev šíří ve své nesmírné lásce sémě evangelia po celém světě — od Říma až na konec země.

Jelikož se i ty podílíš na této setbě, doveď lidi ze všech končin k papeži, aby celá země byla jen jedno stádce, jen jeden pastýř: jediný apoštolát!

Regnare Christum volumus! — Chceme, aby vládl Kristus. Deo omnis gloria — Všechna sláva Bohu.

Tato myšlenka boje a vítězství se zbraněmi Kristovými se uskuteční pouze prostřednictvím modlitby, oběti, víry a Lásky.

Nuže, modli se, věř, trp a miluj!

Každodenní práce v církvi se podobá velkému kusu tkaniny, kterou nabízíme Pánu, neboť my všichni, kdo jsme byli pokřtěni, tvoříme církev.

Budeme—li věrně a odevzdaně plnit své povinnosti, vytvoříme velkou a krásnou látku bez jediné trhliny. Pokud však uvolníme jednu nitku tady, další tam a třetí tuhle… místo krásné látky budeme mít roztrhaný hadr.

Proč se nerozhodneš udělit bratrské napomenutí? Přijímat ho nás bolí, zvláště zpočátku, protože se neradi pokořujeme. Ale udílet ho je nepříjemné vždy. To všichni dobře víme.

Je to však nejlepší způsob pomoci druhým, hned po modlitbě a vlastním dobrém příkladu.

On do tebe vkládá důvěru, a proto tě přivedl do církve. Musíš mít proto vážnost, klid, odvahu a moudrost — lidskou i nadpřirozenou — zralého člověka, jež mnozí s lety získávají.

Nezapomínej, že křesťan, jak jsme se učili v katechismu, je muž nebo žena věřící v Ježíše Krista.

Chceš být silný? Nejprve si tedy uvědom, že jsi velmi slabý, a poté důvěřuj v Krista, který je naším Otcem, Bratrem i Mistrem a dodává nám sílu pomocí prostředků nutných k vítězství: svátostí. Prožívej je!

Dobře jsem porozuměl tvému důvěrnému sdělení: „Chci se ponořit do liturgie mše svaté!“

Jak velká je hodnota zbožnosti při svaté liturgii!

Vůbec mě nepřekvapilo, když jeden člověk hovořící o příkladném knězi, který nedávno zemřel, podotkl: „Byl to světec.“

„Stýkal jste se s ním často?“ zeptal jsem se.

„Ne,“ odpověděl, „ale jednou jsem ho viděl sloužit mši svatou.“

Nazýváš se křesťanem, musíš proto prožívat liturgii církve svaté a s opravdovým zájmem se modlit i umrtvovat za kněze, zvláště za novokněze, ve dnech k tomu určených a v okamžiku, kdy přijímají svátost kněžství.

Nabídni svou modlitbu, pokání i skutky k tomuto účelu: Ut sint unum, kéž máme všichni křesťané jednu vůli, jedno srdce, jednoho ducha, abychom omnes cum Petro ad Iesum per Mariam, všichni pevně s papežem došli k Ježíšovi skrze Marii.

Ptáš se mě, synu, co můžeš učinit pro to, abych byl s tebou zcela spokojen.

Je—li s tebou spokojen Pán, jsem spokojen i já. Jeho spokojenost poznáš sám podle klidu a radosti ve svém srdci.

Muž nebo žena Boží se zcela zjevně pozná podle míru ve své duši.

Mír své duše předává i těm, se kterými se stýká.

Nauč se oplácet kamenování oněch ubohých „nenávistníků“ tím, že je začneš kamenovat Zdrávasy.

Neznepokojuj se, připadá—li ti, že je tvá práce nyní neplodná. Zaséváš—li svatost, nic se neztrácí, jen plody sklidí druzí.

I kdybys nebyl příliš osvícen během modlitby, která by ti připadala těžkopádná a suchá, musíš si stále znovu jasně uvědomovat, jak nutné je vytrvat v každé maličkosti tvého zbožného života.

Před těžkostmi svého apoštolátu sis dodal odvahy následující modlitbou: „Pane, ty jsi stále stejný. Uděl mi víru mužů, kteří dokázali odpovídat na tvou milost a konali ve tvém jménu velké zázraky, opravdové divy…“. A na závěr jsi dodal: „Vím, že to uděláš, ale jsem také přesvědčen, že si přeješ, abychom tě prosili, hledali a abychom hlasitě tloukli na dveře tvého Srdce.“

Nakonec jsi obnovil své rozhodnutí vytrvat v pokorné a důvěřivé modlitbě.

Ve chvílích zkroušenosti… a také v okamžicích úspěchu opakuj: „Pane, nenech mě odejít, neopouštěj mě, pomáhej mi jako nezkušenému dítěti. Veď mě stále za ruku!“

Aquae multae non potuerunt exstinguere caritatem! Lásku neuhasí ani velké vody… Nabízím ti dvojí výklad těchto slov Písma svatého. Za prvé: Množství tvých minulých hříchů tě neodloučí od Lásky našeho Boha, protože jich upřímně lituješ. Za druhé: Vody neporozumění a odporu, které tě možná potkávají, nesmí přerušit tvou apoštolskou práci.

Pracuj až do konce, do samého konce! Synu, qui perseveraverit usque in finem, hic salvus erit, kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

A my, děti Boží, máme k dispozici prostředky, které potřebujeme: ty také! Svou stavbu dokončíme, protože všechno můžeme v Tom, který nás posiluje.

S pomocí našeho Pána není nic nemožné — vše se vždycky překoná.

Ztratíme—li nadpřirozený pohled na události, hledíme mnohdy do nejbližší budoucnosti s obavami.

Proto, synu, neztrácej víru a… konej více skutků. Jen tak si zajistíš, aby náš Bůh Otec řešil i nadále tvé problémy.

Každodenní Boží prozřetelnost je jeden nepřetržitý zázrak, ale… On použije mimořádné prostředky, bude—li jich třeba.

Křesťanský optimismus není přesládlá radost ani lidské přesvědčení, že všechno dobře dopadne. Je to optimismus, který má své kořeny ve vědomí svobody a v jistotě, že milost je mocná; činí nás náročnými k sobě samým a v každém okamžiku nás nutí odpovídat na Boží povolání.

Den vítězství a zmrtvýchvstání Páně je nezvratný. Kde zůstali vojáci, které mocní povolali? Kde jsou pečeti, jimiž zajistili kámen na hrobě? Kde jsou ti, kteří odsoudili Mistra, a ti, kteří Ježíše ukřižovali?

Před jeho vítězstvím hromadně prchají bídní hříšníci.

Naplň se nadějí: Ježíš Kristus vždycky vítězí.

Hledáš—li Marii, musíš se nutně setkat s Ježíšem a také budeš stále důkladněji poznávat, co je v jeho Srdci.

Až se budeš chystat k apoštolské práci, snaž se o totéž, co říkal jeden člověk hledající Boha: „Dnes zahajuji duchovní cvičení pro kněze. Kéž by nám všem přinesla hojné plody — především mně!“

Později připojil: „Již několik dní jsem na těchto duchovních cvičeních pro sto dvacet účastníků. Doufám, že Pán vykoná dobré dílo v našich duších.“

Synu, stojí za to být pokorným, poslušným, věrným, prosáknout duchem Božím a šířit ho z místa, kde jsi, ze svého pracoviště, mezi všechny lidi na celém světě.

Ve válce by byla statečnost vojáků, bojujících proti nepříteli, málo platná, kdyby nebylo těch, kteří se zdánlivě neúčastní boje, ale dodávají zbraně, potraviny a léky bojujícím mužům…

Bez modlitby a oběti tolika duší nebude opravdového a účinného apoštolátu.

Schopnost konat zázraky! Kolik mrtvých, ba dokonce již tlejících a rozkládajících se duší přivedeš k životu, dovolíš—li Kristu, aby v tobě působil.

V oněch dávných dobách, podle vyprávění evangelistů, Pán procházel zemí, nemocní ho volali a vyhledávali. Také nyní prochází Kristus tvým křesťanským životem, a podpoříš—li ho, spousta lidí ho bude poznávat, volat, prosit o pomoc. Kolika lidem se otevřou oči a spatří úžasné světlo milosti!

Snažíš se jednat na svou pěst, a tvá práce je zcela neplodná.

Buď poslušný a učenlivý. Vždyť i každé kolečko stroje musí zaujímat své určené místo. V opačném případě se stroj zastaví, jeho součástky se poškodí a bezpochyby nic nebo téměř nic nevyrobí. Stejně tak ženy nebo muži vytržení z vlastního pole působnosti se stanou spíše překážkou než nástrojem apoštolátu.

Apoštol nemá jiný cíl než nechat jednat Pána a být mu k dispozici.

Také prvních dvanáct se stalo cizinci v zemích, které evangelizovali, a naráželo na lidi, jejichž svět byl vybudován na základech zcela odlišných od učení Kristova.

Poslyš, věděli, že jsou i za nepříznivých okolností nositeli božského poselství spásy. A tak volá apoštol: „Běda, kdybych nehlásal evangelium!“

Naše účinné a věčné spoluvykupitelství může působit pouze s pokorou… My zůstaňme skrytí, aby ostatní objevili Pána.

Děti Boží musejí ve své apoštolské činnosti působit jako silné elektrické přístroje — osvěcují svět, aniž by bylo vidět zdroj.

Ježíš praví: „Kdo poslouchá vás, poslouchá mne.“

Věříš ještě, že právě tvá slova přesvědčí lidstvo? A kromě toho nezapomeň, že Duch svatý může pro své plány využít i ten nejméně vhodný nástroj.

Jak obdivuhodně se hodí na děti Boží tato slova svatého Ambrože! Mluví o oslátku přivázaném k oslici, které potřeboval Ježíš pro svou triumfální cestu: „Pouze na Pánův příkaz je mohli odvázat. Uvolnily je ruce apoštolů. Pro podobný skutek se vyžaduje zvláštní způsob života a mimořádná milost. Staň se také apoštolem, abys mohl osvobodit zajaté.“

Dovol, abych ti ještě jednou vyložil tento text. Kolikrát budeme muset zbavit duše pout, protože je On bude potřebovat ke svému vítězství! Kéž se naše ruce, skutky i náš život stanou apoštolskými… Bůh nám pak také udělí milost apoštolátu a budeme moci zpřetrhat řetězy spoutaných.

Nikdy si nemůžeme přisuzovat moc Ježíše, který prochází mezi námi. Pán prochází okolo a přetváří naše duše, pokud se k němu přimkneme s jediným srdcem, s jediným citem, s jediným přáním: být dobrými křesťany.

Působí však on, a ne ty ani já. Je to sám Kristus, kdo mezi námi prochází!

A kromě toho zůstává v našich srdcích — v srdci tvém i mém — i v našich svatostáncích.

Sám Ježíš prochází kolem nás a sám Ježíš s námi zůstává. Setrvává v tobě, v každém z vás, i ve mně.

Pán chtěl, abychom se s Ním stali spoluvykupiteli. Aby nám pomohl pochopit tento zázrak, podnítil evangelisty k líčení tolika velkých zázraků. Mohl učinit chléb z čehokoli… ale neučinil tak! Vyhledává pomoc člověka — potřebuje dítě, chlapce, několik kousků chleba, několik ryb.

Ačkoliv je Bůh, potřebuje tebe i mne! Proto musíme hojně odpovídat na jeho milosti.

Pomůžeš—li mu, třeba s nějakou nicotností, jako to činili apoštolové, je hotov konat zázraky; rozmnožit chleby, napravit úmysly, osvítit i tu nejtemnější mysl a mimořádnou milostí docílit poctivosti těch, kteří poctivými nikdy nebyli.

Toho všeho a ještě mnohého dalšího je schopen, pomůžeš—li mu vším, co máš.

Ježíš zemřel. Jeho tělo je mrtvé. Ony svaté ženy již neočekávaly nic. Viděly, jak byl týrán a jak byl ukřižován. Jak dobře si uvědomovaly násilí, které musel vytrpět!

Věděly také, že vojáci střeží místo, věděly, že hrob byl pevně uzavřen. „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ ptaly se, protože kámen byl obrovský! Nicméně… navzdory všemu za Ním přicházejí.

Poslyš, velké i malé potíže ihned zpozorujeme, máme—li však v sobě lásku, nedbáme na ně a jednáme odvážně, rozhodně a statečně. Necítíš se upřímně zahanbený, pozoruješ—li sílu, neohroženost a statečnost těchto žen?

Maria, tvá Matka, tě povede k Lásce Ježíšově. A tak budeš cum gaudio et pace, s radostí a pokojem, a budeš stále „veden“ — protože sám bys upadl a potřísnil se blátem - po cestě vpřed, abys věřil, miloval a trpěl.

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce