Josemaría Escrivá Obras
216

S Boží milostí musíš začínat i uskutečňovat nemožné..., protože možné může konat kdokoliv.


217

Odmítej svůj pesimismus a netrp vedle sebe pesimisty. Bohu musíme sloužit radostně a oddaně.


218

Odlož lidskou opatrnost, která tě činí tak prozíravým, promiň, tak zbabělým. Nebuďme úzkoprsými, nezralými a krátkozrakými muži či ženami, postrádajícími nadpřirozený rozhled... Pracujeme snad pro sebe? Nikoliv!

Říkejme tedy beze strachu: ”Ježíši, Pane mé duše, pracujeme pro tebe a... Odepřeš nám hmotné prostředky? Dobře víš, jak jsme ničemní, přesto ani já bych takto nejednal se svým sluhou.

Proto doufáme a jsme přesvědčeni, že nám dáš vše potřebné, abychom ti mohli sloužit.”


219

Úkon víry: Proti Němu není možné nic. Ani proti jeho věrným.

Nezapomeň na to!


220

Neztrácej odvahu, postupuj stále kupředu se svatou neústupností, která se v duchovním životě nazývá vytrvalostí.


221

Můj Bože, vždy přicházíš řešit skutečné potřeby.


222

Nevedeš si hůř. Jen máš nyní více světla pro poznání sebe sama. Vyhýbej se i tomu nejmenšímu náznaku skleslosti.


223

Na cestě k osobní svatosti máme někdy dojem, že nepostupujeme kupředu, ale vracíme se zpět, že se horšíme, místo abychom se lepšili.

Dokud trvá vnitřní boj, je tato pesimistická myšlenka pouhý klam, který je třeba odmítat.

Klidně vytrvej: pokud houževnatě bojuješ, postupuješ na své cestě a posvěcuješ se.


224

Vnitřní vyprahlost není vlažnost. Vlažným člověkem voda milosti neprosákne, jen po něm sklouzne... Existují však zdánlivě vyprahlé pustiny, které se díky několika kapkám vody zaplní květy a chutnými plody, až přijde čas.

A proto, kdy jen přesvědčíme sama sebe? Jak je důležité poslušně následovat Boží volání v každém okamžiku, vždyť Bůh nás očekává právě zde!


225

Ať ti nikdy nechybí ”svaté šibalství”. Nečekej, až ti Pán sešle potíže, ale předejdi je svým dobrovolným pokáním. Nepřijmeš je pak s rezignací — což je staré slovo —, ale s Láskou: slovem věčně novým.


226

Dnes jsi měl poprvé pocit, že ti jde všechno snadněji a postupně odstraňuješ komplikace. Uvědomuješ si, že zmizely problémy, které tě znepokojovaly, a chápeš, že se vše vyřeší tím lépe a účinněji, čím častěji budeš spočívat v náručí svého Boha Otce. Proč se tedy stále nechováš jako dítě Boží? To se přece musí stát smyslem tvého života!


227

Obrať se na svatou Pannu Marii — Matku, Dceru, Manželku Boží, Matku naši — a požádej ji, aby pro tebe získala od Nejsvětější Trojice milost víry, naděje, lásky a pokání, aby až se ti bude zdát, že ve tvém životě fouká silný, suchý vítr, schopný vysoušet květy duší, nevysušil květy duše tvé... ani tvých bratří.


228

”Naplň se vírou a jistotou!” praví Pán ústy Jeremiášovými: Orabitis me, et ego exaudiam vos. Vždycky, když mě budete hledat, vždycky když se ke mně budete modlit, já vás vyslyším.


229

Všechno vztahuji k tobě, můj Bože. Čím bych byl bez tebe, který jsi mým Otcem?


230

Dovol, abych ti dal vyzkoušenou radu: tvá modlitba — a tvůj život musí být nepřetržitou modlitbou — má být důvěrná jako ”modlitba dítěte”.


231

K Ježíši přivedou nemocného a Pán na něho pohlédne. Rozjímej dobře nad touto scénou a zamysli se nad jeho slovy: confide, fili. Buď dobré mysli, synu.

To ti praví Pán, když cítíš tíhu svých omylů: měj víru! To je to nejdůležitější! A potom se nech vést jako ten nemocný, buď vnitřně a oddaně poslušný.


232

Svými vlastními silami, synu, nedokážeš v nadpřirozeném životě vůbec nic. Staneš—li se však nástrojem Božím, zmůžeš všechno! Omnia possum in eo qui me confortat! Všechno mohu v tom, který mi dává sílu! On tedy chce, ve své dobrotě, používat i nevhodné nástroje — jako jsem já a jako jsi ty.


233

Vždy, když se modlíš, snaž se věřit jako nemocný z evangelia. Musíš si být jist, že ti Ježíš naslouchá.


234

Matko moje! Pozemské matky mají ve zvláštní oblibě své nejmenší, nejslabší, nemocné dítě, svého ubohého mrzáčka...

Paní! Vím, že jsi matkou více než všechny matky světa dohromady... A protože jsem tvůj syn... A protože jsem slabý, nemocný... a ošklivý...


235

Chybí nám víra. V den, kdy budeme mít tuto ctnost a budeme důvěřovat Bohu a jeho Matce, staneme se statečnými a věrnými. Bůh, který je stejný jako vždy, bude naším prostřednictvím konat zázraky.

Dej mi, Pane Ježíši, víru, kterou si doopravdy přeji! Matko moje a Paní moje, nejsvětější Maria, dej, ať uvěřím!


236

Učiň pevné rozhodnutí — oddat se Ježíši Kristu se všemi svými svízelemi. Ať se v každém okamžiku stane to, co on si bude přát. ”Fiat — staň se!”


237

Nikdy neztrácej odvahu, protože Pán je vždy ochoten poskytnout ti milost k novému obrácení, které potřebuješ pro vstup do nadpřirozena.


238

”Bůh buď pochválen,” říkal sis vždy po svaté zpovědi. A myslel sis: je to jako znovu se narodit.

Poté jsi klidně pokračoval: ”Domine, quid me vis facere? Pane, co chceš, abych učinil?”

Sám sis odpověděl: S tvou milostí, navzdory všemu a všem, budu plnit tvou nejsvětější vůli. Serviam — budu ti sloužit bez jakýchkoli podmínek!


239

Evangelista vypráví, že tři králové videntes stellam — když spatřili hvězdu —, zaradovali se velkou radostí.

Radovali se, synu, a byli nesmírně potěšeni, protože vykonali, co měli, a radují se, protože mají jistotu, že dojdou až ke králi, který nikdy neopustí ty, kdo ho hledají.


240

Budeš—li doopravdy milovat Boží vůli, nepřestaneš si ani ve chvílích největších otřesů uvědomovat, že náš nebeský Otec je stále blízko, velmi blízko, vedle tebe, ve své nekonečné Lásce, ve své nekonečné dobrotě.


241

Jestliže je výhled z tvého vnitřního života a z tvé duše zamlžený, nech se vést za ruku jako slepý.

Pán časem odmění toto pokorné sklonění tvé hlavy tím, že ti sešle světlo.


242

Bát se něčeho nebo někoho, zvláště toho, kdo vede naši duši, je naprosto nevhodné pro dítě Boží.


243

Nedojímá tě láskyplné slovo určené tvé matce? Našemu Pánu se stává totéž. Nemůžeme přece oddělovat Ježíše od jeho Matky.


244

Ve chvílích vyčerpání a odporu k práci se obrať s důvěrou na Pána a řekni mu stejně jako jeden náš přítel: ”Pane Ježíši, ty víš, co uděláš... Ještě než jsem začal bojovat, už se cítím unavený.”

A On ti dodá sílu.


245

Nejsou—li žádné těžkosti, naše úkoly postrádají půvab lidský i nadpřirozený. Když zatloukáš hřebík do zdi a nenarazíš na odpor... co tam můžeš pověsit?


246

Nechce se mi uvěřit, že člověk jako ty, který podle svého názoru vůbec nezná sám sebe, by se odvážil klást překážky milosti Boží.

Právě to děláš svou falešnou pokorou, svou ”objektivností” a pesimismem.


247

Uděl mi milost, abych opustil všechno, co souvisí s mou osobou. Nesmím mít jiné starosti než tvou slávu..., jedním slovem tvou Lásku. Vše z Lásky k tobě!


248

”Když Herodes uslyšel, že přišel na svět Král, ulekl se a s ním celý Jeruzalém.”

Takový je každodenní život! Totéž se přece děje i nyní: někteří lidé, včetně osob povýšených na autoritu, se obávají velikosti Boží, projevující se tisícerým způsobem. Protože... nemilují Boha úplně, nechtějí se s ním doopravdy setkat a následovat jeho vnuknutí, a stávají se tak sami překážkami na cestě k Bohu.

Buď obezřetný, pokračuj v práci, nedělej si s ničím starosti, hledej Pána, modli se... a On zvítězí.


249

Nejsi sám. Ty ani já se nemůžeme cítit osamělí, zvláště přicházíme—li k Ježíši skrze Marii. Vždyť ona je Matkou, která nás nikdy neopustí.


250

Až se ti bude zdát, že tě Pán opouští, nebuď smutný, ale hledej ho tím usilovněji. On, tvá Láska, tě nenechá o samotě.

Přesvědč se, že tě ”nechává o samotě” z lásky a jen proto, abys uměl přesně rozlišit, co ve tvém životě patří jemu a co tobě.


251

Říkal jsi mi: ”Připadám si neschopný nejen pokračovat ve své cestě, ale také spasit se — má ubohá duše! — bez zázraku Boží milosti. Jsem chladný, ba netečný, jako bych byl divákem svého ”případu”, kterému na něm vůbec nezáleží. Budou tyto dny neplodné?

A přece, moje Matka je mou Matkou a Ježíš, mohu to tak říci?, mým Ježíšem! A navíc právě teď za mne některé svaté duše prosí.”

Pokračuj ve své cestě, drž se za ruku své Matky a neboj se říkat Ježíšovi, že je tvůj. Jeho dobrota pak rozsvítí jasné světlo ve tvé duši.


252

Pane Ježíši, dej mi Kříž bez Šimona z Kyrény! Říkám to špatně, potřebuji přece tvou milost, tvou pomoc ve všem. Ty sám se staň mým Šimonem z Kyrény... S tebou, můj Bože, nebude zkoušky, která by mě lekala...

Ale co kdyby mým křížem měl být odpor nebo smutek? Ujišťuji tě, Pane, že s Tebou bych byl smutný s radostí.


253

Neztratím—li tebe, žádné trápení pro mě nebude trápením.


254

Ježíš nikomu neodpírá své slovo, které uzdravuje, utěšuje a osvěcuje. Je třeba, abychom si to ty i já neustále připomínali, zvláště ve chvílích vyčerpání, pracovního vytížení nebo protivenství.


255

Neočekávej od lidí potlesk za svou práci. Ba co víc, někdy ani nečekej, že ti porozumějí osoby a instituce, které také pracují pro Krista.

Hledej pouze Boží slávu, měj rád všechny lidi a neznepokojuj se proto, že tě nechápou.


256

Objeví—li se ”hory” překážek, neporozumění a intrik, které Satan chce a Pán dovoluje, nesmíš ztratit víru — projevovanou skutky, obětí a s pokorou.


257

Když ti tvůj apoštolát připadá neplodný, přepadají tě náznaky skleslosti, kterou tvá víra vytrvale odmítá... Uvědomuješ si však, že potřebuješ více víry — pokorné, živé a tvořivé.

Ty, který si přeješ spásu duší, volej jako otec onoho nemocného chlapce, posedlého ďáblem: Domine, adiuva incredulitatem meam! Pane, pomoz mé slabé víře!

Nepochybuj, že se zopakuje zázrak.


258

Jak krásná je modlitba určená k častému opakování, kterou jeden přítel prosil za kněze uvězněného z nenávisti k náboženství: ”Pane Bože, utěš ho, vždyť trpí a je pronásledován pro tebe. Kolik lidí trpí za to, že ti slouží!”

Jakou radost nám poskytuje společenství svatých!


259

Opatření, která přijímají některé vlády proto, aby se ujistily o vymření víry ve svých zemích, mi připomínají kámen na Božím hrobě, zapečetěný od velekněží a farizejů.

Ten, který nebyl podřízen nikomu a ničemu, přesto vstal z mrtvých!


260

Jediným řešením je láska. Svatý apoštol Jan napsal několik slov, která mě velmi zraňují. Qui autem timet, non est pefectus in charitate. Překládám je takto, téměř doslova: ”Kdo se bojí, neumí milovat.” Miluješ—li tedy a umíš to dát najevo, nemůžeš se ničeho bát. Kupředu!


261

Bůh je s tebou. Ve tvé duši ve stavu milosti sídlí Nejsvětější Trojice.

Proto i navzdory veškeré své bídě můžeš a musíš setrvávat v neustálém rozhovoru s Pánem.


262

Musíš se neustále modlit, neustále.

Musíš cítit potřebu přicházet k Bohu po každém úspěchu i nezdaru ve svém vnitřním životě.


263

Ať je tvá modlitba vždy opravdovým a upřímným vzýváním Boha.


264

Pán tě přivedl do církve a prostřednictvím křtu svatého vtiskl do tvé duše nezrušitelnou pečeť — jsi dítě Boží. Nezapomínej na to!


265

Vzdávej neustále díky Ježíšovi, protože skrze něho a s ním a v něm se můžeš nazývat dítětem Božím.


266

Cítíme—li, že jsme opravdovými dětmi našeho nebeského Otce, který si nás oblíbil, proč bychom se neustále neradovali? Přemýšlej o tom!


267

Jeden kněz, když podával svaté přijímání, zatoužil zvolat: ”Zde ti odevzdávám Štěstí!”


268

Nechť tvá víra ve svatou eucharistii dosáhne obřích rozměrů! Žasni nad tou nevýslovnou skutečností. Máme Boha v sobě, můžeme ho každý den přijímat, a chceme—li, hovoříme s ním důvěrně jako s přítelem, bratrem, otcem, jako s Láskou.


269

Jak krásné je naše křesťanské povolání — dětí Božích! —, které nám přináší již na zemi radost a klid, který nám svět nemůže dát.


270

Dej, sešli mi, Pane, takovou lásku, jakou si přeješ být ode mne milován.


271

Jednoho rána jsi chtěl zahnat stín smutku, který tě přepadl. Začal jsi tedy jako každý den, toho dne však mimořádně silně, naléhat na svého anděla. Říkal jsi mu lichotky a žádal ho, aby tě naučil milovat Ježíše tak, jako ho miluje on sám... A to tě uklidnilo.


272

Pros svou Matku Marii, svatého Josefa a svého anděla strážného, aby za tebe sdělili Pánu to, co ti tvá omezenost nedovolí vyjádřit.


273

Buď si jist: máme za Matku samotnou Matku Boží, nejsvětější Pannu Marii, Královnu nebe i země.


274

Ježíš se narodil v betlémské jeskyni, jak praví Písmo, ”protože se pro ně nenašlo místo pod střechou”.

Neodchýlím se od teologického učení, řeknu—li ti, že Ježíš dosud hledá příbytek ve tvém srdci.


275

Pán, který visí na Kříži, praví: ”Trpím proto, aby lidé, moji bratři, byli šťastni nejen v nebi, ale i na zemi — jak jen to bude možné —, pokud budou ctít nejsvětější vůli mého nebeského Otce.”


276

Je pravda, že ty ze sebe nedáváš nic, ve tvé duši vše dělá Bůh.

Ať tomu ale tak není, pokud jde o tvou odpověď na jeho působení.


277

Praktikuj ctnost naděje tím, že s vytrvalostí — pro Boha, a i když to pro tebe bude náročné — budeš usilovat o dobře vykonanou práci, a buď přesvědčen, že tvé úsilí není před tváří Pána marné.


278

Pokud v tvém každodenním boji, skládajícím se obvykle z mnoha maličkostí, nebude chybět touha líbit se neustále Bohu, ujišťuji tě, že nic nebude ztraceno.


279

Přemýšlej o tom, protože je to tak: jak dobrý je Pán, který mě hledal, který mi dal poznat tuto svatou cestu, abych byl užitečný, abych miloval všechny tvory a rozdával jim klid a radost!

Tuto myšlenku musíš později konkretizovat předsevzetími.


280

Sám víš, že ti nebude chybět milost Boží, protože si tě vyvolil od věčnosti. A jedná—li s tebou jako se svým vyvoleným, poskytne ti veškerou svou pomoc k tomu, abys mu byl věrný jako jeho dítě.

Kráčej tedy s jistotou a neustále mu odpovídej na jeho milost.


281

Prosím Matku Boží, aby se na nás uměla, chtěla pousmát... a ona se na nás usměje.

A kromě toho nám na zemi naši velkomyslnost tisíckrát vynahradí. Prosím ji o tisícinásobnou náhradu!


282

Projevuj radostnou, sladkou a silnou lásku, nadpřirozenou a lidskou; srdečnou lásku, která umí s upřímným úsměvem přijmout myšlení i pocity druhých.

A tak ti dobře prožívaná Kristova láska dá s jemností a silou, bez ustupování v osobním chování a v učení církve, ducha dobyvatele. Den ode dne budeš stále více toužit po práci pro duše.


283

Synu, říkal jsem ti s jistotou, jsou mi známy ”překážky”, které nás čekají, budeme—li chtít přenést naše ”bláznovství” i na ostatní apoštoly. Některé se nám možná budou zdát nepřekonatelné..., ale inter medium montium pertransibunt aquae — vody budou procházet horami, nadpřirozený duch a zápal naší píle proniknou kopci a my překonáme všechny překážky.


284

”Můj Bože, můj Bože! Všichni jsou stejně milováni tebou, v tobě i s tebou, ale nyní se všichni rozprchli,” stěžoval sis, když ses opět cítil osamělý, bez jakýchkoliv lidských prostředků.

Pán tě ale okamžitě ujistil, že on sám vše vyřeší. Na to jsi mu řekl: ”Ty to zařídíš!”

A skutečně — Pán všechno zařídil dříve, lépe a účinněji, než jsi očekával.


285

Sluší se, aby Otec, Syn i Duch svatý korunovali Pannu Marii Královnou a Paní všeho, co bylo stvořeno.

Využij této moci a s odvahou dítěte se připoj k nebeské slavnosti.

”Já korunuji Matku Boží svými napravenými chybičkami, protože nemám drahokamy ani ctnosti.”

Dodej si odvahy!


Předchozí Další