Josemaría Escrivá Obras
912

Opětuj Boží lásku svou věrností, velkou věrností! A jako důsledek této věrnosti přenášej jím projevenou Lásku i na ostatní lidi, aby se také oni radovali ze setkání s Bohem.


913

Můj Pane Ježíši, dej, abych pociťoval a podporoval tvou milost takovým způsobem, že se mé srdce stane prázdným, abys je mohl naplnit Ty, můj Příteli, Bratře, Králi, můj Bože, má Lásko.


914

Nedokazuješ—li vytrvalou péči o apoštolát svou modlitbou, obětí ani činy, je zřejmé, že nejsi spokojený a musíš upevnit svou věrnost.

Ten, komu nechybí dobro ani spokojenost, snaží se je předávat i ostatním.


915

Až skutečně pošlapeš své vlastní já a budeš žít pro druhé, staneš se dobrým nástrojem v rukou Božích.

On volá své učedníky a nakazuje jim: Ut eatis!, jděte a hledejte všechny.


916

Rozhodni se ”zapálit” svět - je to v tvých silách - čistou láskou, abys učinil celé lidstvo šťastným a přiblížit je opravdu k Bohu.


917

In modico fidelis — věrný v docela malé věci... Tvou prací, můj synu, není jen zachraňovat, ale musíš i posvěcovat duše a dodávat každému okamžiku, dokonce i tomu zdánlivě obyčejnému, ozvěnu věčnosti.


918

Nelze oddělovat zrna nauky od zrn zbožnosti.

Tvá práce rozsévače učení bude chráněna před mikroby neplodnosti pouze tvou vlastní zbožností.


919

Stejně jako se zastaví a přestanou pracovat obrovská strojní zařízení v tuctech továren při přerušení dodávky elektrického proudu, také apoštolát pozbývá účinnosti bez modlitby a umrtvování, které hýbou nejsvětějším Srdcem Kristovým.


920

Budeš—li věrně odpovídat na podněty milosti, přineseš dobré a trvalé plody pro slávu Boží.

Být svatým znamená být účinným i tehdy, když svatý nepoznává ani nevidí účinnost.


921

Poctivost úmyslu spočívá v tom, že hledáme ”jenom, zato ve všem” Boží slávu.


922

Apoštolát — neklamný důkaz duchovního života — znamená mít se ustavičně na pozoru, aby se každý okamžik dne, velký či bezvýznamný, stával nadpřirozeným tím, že budeš do všeho, co děláš, vkládat lásku k Bohu.


923

Stále používal jako záložku do knih proužek papíru s myšlenkou, zapsanou velkým, energickým písmem: Ure igne Sancti Spiritus!, ”Spaluj ohněm Ducha svatého”. Spíše by se dalo říci, že si ta slova místo na papír vrýval do srdce.

Chtěl bych, křesťane, zažehnout tento božský oheň ve tvé duši a udržovat ho i ve tvých slovech a ve tvých skutcích.


924

Snaž se být svatě bezostyšným dítětem, které , že mu jeho Bůh Otec sesílá stále jen to nejlepší.

Proto, i když mu chybí to zdánlivě nejnutnější, neztrácí klid a říká si: Stále ještě mi zůstává Duch svatý.


925

Denně se prosím modli za to, abychom my všichni katolíci zůstali věrnými a vytrvali v boji za vlastní svatost.

Vždyť je to logické! Co jiného si budeme přát pro ty, které máme rádi a se kterými jsme spojeni silným poutem víry?


926

Dozvídám—li se, že existují osoby oddané Bohu, které polevují v horlivém úsilí o vlastní svatost, je—li vůbec možná taková oddanost, směřují k velkému životnímu ztroskotání.


927

Qui sunt isti, qui ut nubes volant, et quasi columbae ad fenestras suas?, kdože jsou ti, kteří přilétají jako oblak? Jako holubice ke svým horám? ptá se prorok. A jistý autor to komentuje: ”Oblaka přicházejí z moře a z řek, a po koloběhu se po určité době opět vracejí ke svému prameni.”

Já připojuji, že toto máš být ty: oblak zúrodňující svět a umožňující mu žít životem Kristovým. Tyto božské vody se vsáknou a promyjí nitro země, a místo aby se při styku s tolika nečistotami znečistily, profiltrují se a vytrysknou jako čisťounké prameny, které se poté změní v potoky a ohromné řeky hasící žízeň lidstva. — Ty se pak uchyl do svého Útočiště, do rozlehlého Moře, ke svému Bohu. Vždyť víš, že bude uzrávat stále více plodů díky nadpřirozenému zavlažování tvého apoštolátu i plodným Božím vodám, které přetrvají až do konce věků.


928

Dítě, nabídni mu také trápení a bolesti ostatních.


929

Trápení? Rozpory kvůli této nebo tamté záležitosti? Cožpak nevidíš, že si to přeje tvůj Bůh Otec, který je dobrý... a který tebe — tebe osobně — miluje více, než mohou všechny matky světa milovat své děti?


930

Zkoumej upřímně svůj způsob následování Mistra. Zvaž, zda tvé odevzdání není pouze suché a úřední, s vírou postrádající vnitřní náboj, zda ti nechybí pokora, schopnost obětovat se i dobré skutky v každodenním životě. Zvaž, není—li to vše jen na oko, a zda jsi pozorný k maličkostem každého okamžiku... jedním slovem, zda ti nechybí Láska.

Je—li tomu tak, nediv se vlastní neplodnosti. Reaguj ihned, pod vedením naší Paní.


931

Až pocítíš jakoukoliv potřebu nebo až se ocitneš v těžkostech, velkých nebo malých, popros svého anděla strážného, aby je s Ježíšovou pomocí vyřešil nebo aby ti prokázal tu službu, jakou vyžaduješ.


932

Bůh přebývá v tvé i mé duši stejně tak jako v duši všech lidí ve stavu milosti. Je tam k něčemu: abychom získávali více soli i světla a naučili se, každý z nás na svém místě, rozdávat tyto Boží dary ostatním.

Jak je můžeme rozdílet? Pokorně, zbožně, pevně spjati s naší matkou církví.

Vzpomínáš si na vinnou révu a její ratolesti? Jaká úroda vzejde z ratolesti spojené s kmenem révy! Jaké šťavnaté hrozny! A jak neplodná je utržená ratolest, která usychá a odumírá!


933

Ježíši, dej, ať se mé ubohé srdce naplní mořem tvé Lásky, aby mě jeho vlny očistily a odplavily všechnu mou špatnost. Vlévej přečisté a horoucí vody svého Srdce do mého, dokud nebude uspokojena má touha po lásce k tobě, mé srdce již nebude schopné pojmout více projevů božského žáru a nepraskne — zemřít Láskou! Tvá Láska pak vytryskne v životodárných, neodolatelných a přeúrodných vodopádech do dalších srdcí, která se pod přílivem tolika vod zachvějí vírou a Láskou.


934

Prožívej mši svatou! Pomůže ti úcta, jakou projevoval jeden ”zamilovaný” kněz: ”Pane Bože, je možné účastnit se mše svaté a nebýt svatým?”

A pokračoval: ”Každý den setrvám podle dávného předsevzetí skryt v ráně přesvatého boku našeho Pána.”

Dodej si tedy odvahy!


935

Kolik dobra a kolik zla můžeš vykonat!

Dobra tehdy, budeš—li pokorný a dokážeš se odevzdat radostně a obětavě: vykonáš mnoho dobra pro sebe, své lidské bratry i pro církev, naši dobrou matku.

A kolik zla, necháš—li se vést svou vlastní pýchou!


936

Nesmíš se stát měšťákem, protože pokud se jím staneš, budeš pouhou překážkou, přítěží pro ostatní v apoštolátě a především zdrojem utrpení pro Srdce Ježíšovo!

Nepřestávej konat apoštolát, snaž se bez ustání pracovat co nejlépe, nezanedbávej vlastní zbožnost.

To ostatní vykoná Bůh.


937

Občas je třeba zacházet s dušemi jako s ohněm v krbu — musíme vzít pohrabáč a prohrábnout je, abychom odstranili uhlíky, která sice nejvíc svítí, ale jsou příčinou vyhasínání lásky Boží.


938

Pojďme k Ježíši ve svatostánku, abychom ho poznali, nasytili se jeho učením a předali tento ”pokrm” ostatním duším.


939

Až budeš mít Pána ve své hrudi a budeš se opájet jeho Láskou, slib mu, že se vynasnažíš změnit směr svého života ve všem, co bude třeba, abys ho předával mnohým, kteří ho neznají, kráčejí bezcílně a žijí naneštěstí jako pouhá zvířata.


940

”Kde je soucit a láska, tam je Bůh,” zpívá se v liturgickém hymnu. Jedna duše si k tomu poznamenala: ”Velkým a úžasným pokladem je bratrská láska. Nespokojí se s pouhou, třebas mnohdy potřebnou útěchou, ale přináší jistotu Boží blízkosti a lásku i soucit ke všem lidem v okolí.”


941

Nepředváděj se! Ať tvůj život poznává pouze Bůh, protože opravdová svatost, i když je nejpůsobivější, prochází kolem nás nepoznána.


942

Snaž se pomáhat druhým, aniž by to zpozorovali a chválili tě, aniž by si tě někdo všiml... Skrytě, jako sůl, dodávej chuti prostředí, ve kterém působíš, a svými křesťanskými skutky dodávej všemu okolo sebe přirozený, laskavý a přitažlivý odstín.


943

Aby se náš svět ubíral jediným správným směrem, směrem křesťanským, musíme žít ve věrném přátelství se všemi lidmi. Naše přátelství musí být založeno na přednostním věrném přátelství s Bohem.


944

Mnohokrát jsi mě slyšel hovořit o apoštolátě ad fidem.

Nezměnil jsem názor. Jak úžasné pole působnosti na nás čeká v celém světě, mezi těmi, kteří neznají opravdovou víru, a přesto jsou vznešení, šlechetní a veselí!


945

Často mám chuť volat do ucha všem, kteří se musí ve své kanceláři, obchodě, v redakci i na tribuně, ve škole, dílně, v dolech i na poli, s podporou vnitřního života i společenství svatých, stát podle učení apoštolova šiřiteli Boha ve všech prostředích: ”Oslavujte Boha svým životem a noste ho stále v sobě.”


946

My, kteří nosíme v srdci pravdu Kristovu, ji musíme vnášet do srdcí, hlav i celých životů ostatních lidí. V opačném případě by šlo o pohodlnost a falešnou taktiku.

Znovu si promysli otázku: Žádal tě Kristus o dovolení, zda může vstoupit do tvé duše? — Nechal tě, abys ho svobodně následoval, vyhledal tě však On, protože sám chtěl.


947

Vlastními skutky a službami můžeme připravit Pánu větší triumf než při jeho vjezdu do Jeruzaléma... Vždyť Jidášova zrada, Getsemany nebo temná noc se již opakovat nebudou... Dokážeme, že se svět rozhoří plameny ohně, který On přinesl na zem... A světlo Pravdy — našeho Ježíše — jednoho nekonečného dne osvítí myšlení všech.


948

Nelekej se! Vždyť ty jako křesťan máš právo i povinnost vyvolávat v duších ozdravnou krizi, tak aby žily obráceny k Bohu.


949

Pros za celý svět, za lidi všech ras, jazyků i vyznání, za ty, kteří mají mlhavou představu o náboženství, i za ty, kteří víru nemají.

A právě nadšení, které věrně a jasně dokazuje naši lásku k Ježíši, způsobí jeho příchod.


950

Jak se rozzářily jejich oči, když slyšeli vyprávět o práci pro duše ve vzdálených zemích! Budili dojem, že jsou připraveni přeskočit jediným skokem oceán. Jak malý je svět, je—li Láska velká!


951

K žádné, pražádné duši nemůžeš být lhostejný!


952

Kristův učedník nesmí nikdy uvažovat takto: ”Já se snažím být dobrým a ostatní, chtějí—li..., ať jdou třeba do samotného pekla!”

Takové jednání, není lidské a neodpovídá lásce Boží ani nutnému soucitu s bližními.


953

Když křesťan chápe a prožívá katolictví, když cítí nutnost zvěstovat radostnou zvěst o spáse všemu tvorstvu, uvědomuje si, že se musí podle apoštolova učení ”všem stát vším, aby zachránil všechny”.


954

Musíš milovat své lidské bratry až do té krajnosti, že ti dokonce ani jejich chyby, pokud neurážejí Boha, nebudou připadat jako chyby. Nemiluješ—li na ostatních nic jiného než jejich dobré vlastnosti, nedokážeš—li chápat druhé, omlouvat je a odpouštět jim, jsi pouhý sobec.


955

Špatným příkladem ani vlastní nedbalostí nesmíš kazit duše svých lidských bratří.

Navzdory svým vášním jsi zodpovědný za křesťanský život svých bližních, za duchovní působení i samu svatost všech.


956

Tělesně vzdálen, přesto však velmi blízko všem. ”Tak blízko všem!” opakoval jsi šťasten.

Byl jsi spokojen díky společenství lásky, o kterém jsem s tebou hovořil a které musíš neustále oživovat.


957

Ptáš se mě, co bys mohl učinit pro svého kamaráda, aby se necítil osamocen.

Řeknu ti totéž, co vždycky, protože máme k dispozici úžasnou zbraň, která je odpovědí na všechno — modlitbu. Nejprve se pomodli a potom pro něj udělej to samé, co bys chtěl, aby ve stejné situaci učinili pro tebe.

Aniž bys ho ponížil, musíš mu svou pomocí usnadňovat vše, co je pro něj zřejmě obtížné.


958

Vžívej se neustále do situace svého bližního. Pak budeš posuzovat jeho problémy a záležitosti klidně, bez rozčilování, odpustíš mu, pochopíš i opravíš ho vždy, když bude třeba, a naplníš svět láskou k bližním.


959

Nelze ustupovat v otázkách víry. Nezapomínej však, že při hlásání pravdy není nutné nikoho plísnit.


960

Je—li to ku prospěchu bližního, nemlč, ale mluv laskavě, bez prchlivosti a zloby.


961

Nelze hovořit o událostech nebo naukách, aniž bychom se zmínili o lidech..., které však my sami neposuzujeme: qui iudicat, Dominus est. Mým soudcem je Pán.

Neznepokojuj se tedy, narazíš—li někdy na někoho bez čistého svědomí, kdo pro slabou víru nebo nedostatek vlastního úsudku považuje tvá slova za klepy.


962

Některým ubožákům vadí, že konáš dobro, jako by dobro přestávalo být dobrem, nekonají—li je nebo nekontrolují—li je oni sami...

Toto nedorozumění ti nesmí sloužit jako omluva pro nedbalé plnění vlastních úkolů. Snaž se právě teď vydat ze sebe co nejvíce! I když nedosáhneš potlesku na zemi, budeš za své snažení mnohem více uznáván v nebi.


963

Někdy ztrácíme padesát procent aktivity ve vnitřních bojích, jejichž základ tvoří nedostatek lásky k bližním, klepy a pomluvy šířené mezi bratry. Dalších dvacet pět procent aktivity ztrácíme tím, že ”stavíme budovy”, jež jsou pro apoštolát zbytečné. Nelze schvalovat pomluvy ani ztrácet čas při stavbách tolika ”domů” — pak se lidé stanou stoprocentními apoštoly.


964

Pros za stávající i příští kněze, aby den ode dne více a opravdověji milovali všechny své lidské bratry bez výjimky a aby dokázali přijímat jejich lásku.


965

Mysli na kněze celého světa a pomoz mi s modlitbou za účinnost jejich apoštolské práce.

Můj bratře v kněžské službě, mluv stále jen o Bohu. Budeš—li mu zcela náležet, nebudou tvé hovory nikdy jednotvárné.


966

Kázání o Kristu ukřižovaném je Boží slovo.

Kněží se musí co nejlépe připravovat na plnění tohoto božského poslání a usilovat o spásu duší.

Laici jim musí naslouchat se zcela mimořádnou úctou.


967

Potěšilo mě, když říkali o jednom knězi: ”Káže celou svou duší... i celým svým tělem.”


968

Modli se takto, apoštolská duše: ”Pane, dej, ať dokážu podepřít všechny lidi světa a zažehnout v nich oheň Lásky, která je jedinou hnací silou našeho konání.”


969

My katolíci musíme kráčet životem jako apoštolové — se světlem a solí Boží. Kráčejme beze strachu, přirozeně, ale s takovým vnitřním životem a v takovém sepětí s Pánem, abychom mohli osvěcovat ostatní, předcházet stínům i zkaženosti a šířit plody míru i působivosti křesťanské nauky.


970

Rozsévač vyšel, aby zaséval a rozhazoval semena na všechny křižovatky světa... Budiž požehnána naše práce! Snažme se, aby Boží slovo za všech okolností, ve všech dobách i na všech místech zapouštělo kořeny, klíčilo a přinášelo plody.


971

Dominus dabit benignitatem suam et terra nostra dabit fructum suum. Hospodin popřeje dobro a naše země vydá plody.

Ano, požehnání je počátkem všech dobrých plodů i podnebím důležitým pro růst svatých mužů i žen ve světě.

Dominus dabit benignitatem, Pán dá své požehnání. Ty si však uvědom, že dodává, že očekává tvoje i moje plody. Nechce však plody nuzné a slabé, které jsou výsledkem naší neschopnosti odevzdat se mu. Očekává plody hojné, vždyť nás zahrnuje svým požehnáním.


972

Tvé povolání ti připadalo jako tobolka uzavírající semeno rostliny. Nastane okamžik rozpuku, mnohá semena vyklíčí a zapustí kořeny.


973

Uprostřed velkého množství lidí — zajímají nás přece všechny duše — se musíš stát kvasem, abys s pomocí Boží milosti a svým odpovídáním na ni působil ve všech koutech světa. Vždyť kvas dodává těstu kvalitu, chuť a zvětšuje jeho objem. Později tedy bude moci chléb Kristův živit duše.


974

Nepřátelé Ježíše - a někteří, kteří se prohlašují za jeho přátele —, obrněni lidským poznáním, svírají v ruce meč vlastní moci a vysmívají se křesťanům tak, jako se Filištín s opovržením vysmíval Davidovi.

I nyní padne Goliáš pokrytectví, nenávisti, arogance, laicismu, lhostejnosti... Ten obr mylných ideologií bude zraněn zdánlivě slabými křesťanskými zbraněmi — modlitbou, pokáním, skutky — a zbaven zbroje pochybného učení. Znovu obrníme své lidské bratry opravdovým věděním: křesťanským učením a křesťanským způsobem života.


975

V kampani organizované proti církvi strojí úklady mnohé organizace — někdy ruku v ruce s těmi, kteří se pokládají za dobré — a ovlivňují lid novinami, různými plátky, pamflety, pomluvami i další propagandou. Poté jej zavedou, kam chtějí — do samotného pekla. Snaží se změnit lidi v beztvarou masu, jako by lidé ani neměli duši... Jsou hodni soucitu.

Protože však lidé duši mají, je třeba vyrvat ji ze spárů těchto nedobrých organizací a dát ji k dispozici Bohu.


976

Značné procento osob přijímajících svátosti čte špatný tisk.

Musíme za ně klidně a s láskou Boží prosit, aby přestali číst ďábelské plátky, které, jak říkají — protože se stydí —, nakupují jejich rodinní příslušníci, ačkoli to možná dělají oni sami.


977

Jedná—li se o Boží záležitosti, braň pravdu pevně a láskyplně. Se svatou bezostyšností upozorňuj na omyly, které jsou často jen malými úskoky, jindy však svědčí o odporných zájmech nebo drzých nesrovnalostech. Obvykle dokazují neschopnost lidí unést úrodu Božího slova.


978

Ve chvílích obecného zmatku, když voláš k Bohu a prosíš ho za jeho duše, se ti zdá, jako by se Pán stavěl hluchým k tvému volání. Dokonce ti připadá, že je tvá apoštolská práce marná.

Neznepokojuj se! Pokračuj ve své činnosti se stejnou radostí, horlivostí i se stejným nadšením. Dovol mi, abych trval na svém: naše práce pro Boha není nikdy zbytečná.


979

Synu, patří nám všechna moře na světě. A v místech, kde je rybolov nejobtížnější, je také nejpotřebnější.


980

Svým křesťanským přesvědčením, počestným životem i dobře vykonanou prací musíš sloužit za vzor v zaměstnání i při plnění povinností svého postavení. Musíš jít příkladem všem, kteří tě obklopují — příbuzným, přátelům, kolegům, sousedům i žákům... Nemůžeš být pouhým nedoukem.


981

Kvůli své blízkosti ke Kristu musíš nutně přinášet plody Plody tišící hlad duší všech, kteří k tobě přistupují v zaměstnání, v rodině i ve společnosti.


982

Ochotným a ušlechtilým plněním povinností dosáhneš velké Boží milosti pro sebe i ostatní duše.


983

Usiluj o šíření vlastního křesťanského názoru po světě, aby se mnozí stali přáteli Kříže.


984

Pán ti dal, kromě četných důležitých milostí, hlavu, ruce a rozum proto, aby tvé schopnosti vědomě přinášely ovoce.

Bůh chce neustále konat zázraky — oživovat mrtvé, vracet sluch hluchým, zrak nevidomým, chůzi chromým — skrze tvou každodenní posvěcovanou práci, proměněnou v zápalnou oběť jemu drahou a duším prospěšnou.


985

V den, kdy se ani nepokusíš o přiblížení druhých k Bohu, změníš se ty, který musíš být stále rozžhaveným uhlím, v jeden ubohý uhlík nebo hromádku popela, již pouhý závan větru rozpráší.

Musíš být ohněm, který plane, spaluje i zažíhá hranice Boží lásky, věrnosti a apoštolátu.


986

Vzývej nejsvětější Pannu, pros ji bez ustání, aby ti stále dokazovala, že je tvou Matkou: Monstra te esse Matrem! Pros, aby s milostí svého Syna pro tebe získala světlo dobré doktríny pro tvůj rozum a lásku a čistotu pro tvé srdce, abys dokázal kráčet k Bohu a vést k němu i mnohé další duše.


Předchozí Další