Josemaría Escrivá Obras
855

Zavázaný! Jak krásné slovo! My děti Boží se dobrovolně zavazujeme žít odevzdáni Pánu a snažíme se, aby On svrchovaně a plně vládl nad naším životem.


856

Svatost - je—li opravdová - přetéká jako voda z poháru a ze svého nadbytku naplňuje další srdce a duše.

My děti Boží se posvěcujeme posvěcováním druhých. Šíříš do svého okolí křesťanský život? Denně o tom přemýšlej!


857

Království Ježíše Krista. To je naše království! Proto buď, synu, velkomyslným a nepátrej po důvodech jeho kralování v tobě.

Budeš—li hledět na něho, postačí ti zjištění, že tě miluje..., pocítíš touhu odpovědět mu stejným způsobem. Budeš hlasitě volat, že ho doopravdy miluješ, a pochopíš, že on tě neopustí, pokud ho neopustíš ty sám.


858

Chceš—li přiblížit ostatní cestám Kristovým, musí být jejich prvním krokem vidět tvé vlastní štěstí, spokojenost i jistotu, že tvá cesta vede k Bohu.


859

Katolický muž nebo žena nesmí zapomínat na tuto hlavní myšlenku: v každém prostředí je třeba následovat Ježíše Krista a nikoho nezavrhovat.


860

Náš Pán Ježíš si přeje, abychom kráčeli v jeho blízkosti. Není jiné cesty.

Takto působí Duch svatý v každé duši, včetně tvé vlastní. Musíš být učenlivý, abys nekladl svému Bohu žádné překážky.


861

Neklamným znamením hledání vlastní svatosti je, dovol mi to tak nazvat, ”zdravý psychologický předsudek” neustále myslet na druhé, zapomínaje přitom na sebe, abys je přivedl blíže Bohu.


862

Musíš si nutně vštípit do paměti, že tě Bůh nepotřebuje. Jeho volání je láskyplným milosrdenstvím jeho Srdce.


863

S tím, kdo se mýlí, jednej vlídně a laskavě, nepřipouštěj však žádné kompromisy, které jdou proti naší svaté víře.


864

Obrať se na sladkou Paní, Pannu Marii, Matku Boží i Matku naši, a modli se k ní za čistotu duše i těla všech lidí.

Řekni jí, že ji chceš vzývat a přeješ si, aby byla stále uctívána, že chceš stále ve chvílích zlých, dobrých i velmi dobrých vítězit v boji proti nepřátelům našeho postavení dětí Božích.


865

On přišel na zem, protože omnes homines vult salvos fieri, chtěl vykoupit veškeré lidstvo.

Pracuješ—li v těsné blízkosti tolika lidí, připomínej si neustále, že není duše, která by nezajímala Krista!


866

”Pane,” ujišťoval jsi ho, ”rád vyjadřuji svůj vděk, chci být stále vděčný všem.” Tedy, poslyš, nejsi kámen... pařez... ani mezek. Nepatříš k těm stvořením, jejichž život je dovršen zde na zemi. Proto tě Bůh záměrně stvořil jako své dítě — muže nebo ženu... a miluje tě in caritate perpetua — věčnou láskou.

Líbí se ti být vděčný? Učiníš výjimku v případě Pána?

Snaž se, aby každodenní vzdávání díků horoucně tryskalo z tvého srdce.


867

Porozumění pro druhé, skutečný soucit. Pokud toho doopravdy dosáhneš, vejdou se do tvého srdce všichni, bez výjimky. Budeš se pak chovat i k těm, kteří ti ubližují, podle Ježíšovy rady: ”Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím.”


868

Jednej laskavě s těmi, kteří neznají Boží zákony. Ještě rozumněji se však snaž jednat s těmi, kteří je znají. Bez jednoho totiž nemůžeš plnit druhé.


869

Kdybys doopravdy miloval Boha celým svým srdcem, tvá láska k bližnímu, která ti často působí značné potíže, by byla nutným důsledkem Velké Lásky. Necítil bys k nikomu nepřátelství ani bys nikomu nestranil.


870

Hoříš šílenou, až božskou touhou po tom, aby duše poznaly Boží Lásku? Uplatňuj tedy v běžném životě umrtvování, modli se, plň povinnosti a přemáhej se v každé maličkosti.


871

Říkej mu pomalu: Dobrotivý Ježíši, mám—li se stát apoštolem, apoštolem apoštolů, je nutné, abys mě učinil velmi pokorným.

Ať poznám sebe, ať poznám sebe i tebe.

Jen tak nikdy neztratím ze zřetele svou vlastní nicotnost.


872

Per Iesum Christum Dominum nostrum, skrze Krista našeho Pána. Tímto způsobem musíš konat skutky: pro Ježíše Krista!

Je dobré, že máš lidské srdce, ale jestli jednáš jenom proto, že jde o nějakého konkrétního člověka, je to špatné. Činíš—li cokoliv pro svého bratra nebo přítele, konej to především pro Ježíše Krista.


873

Církev i lidé - všech kontinentů, všech věků současných i příštích — od tebe hodně očekávají... vryj si však do duše i do srdce, že nebudeš k ničemu, nestaneš—li se svatým či, lépe, nebudeš—li bojovat o svou svatost.


874

Nech se utvářet tvrdými i jemnými ranami milosti. Snaž se, abys nebyl překážkou, ale nástrojem. A budeš—li chtít, tvá nejsvětější Matka ti pomůže stát se řečištěm, a nikoli kamenem křivícím tok Božích vod.


875

Pane, pomoz mi, abych ti byl věrný a poslušný, sicut lutum in manu figuli, jako hlína v rukou hrnčíře. A pak už nebudu žít já, ale budeš ve mně žít i působit ty, má Lásko.


876

Ježíš způsobí, že si velmi oblíbíš všechny lidi, se kterými budeš jednat, a vůbec se tím neoslabí tvá láska k němu. Naopak — čím více budeš milovat Ježíše, tím více lidí pojme tvé srdce.


877

Čím více se člověk přibližuje k Bohu, tím všestrannější si připadá. Jeho srdce se rozšíří, aby pojalo všechny a všechno s jediným velkým přáním: položit celý vesmír k Ježíšovým nohám.


878

Když Ježíš zemřel na Kříži, bylo mu pouhých třiatřicet let. Mládí proto nemůže být omluvou!

A co více, každým dnem přestáváš být mladým..., ačkoliv s Ním dosáhneš věčné mladosti.


879

Odmítej nacionalismus, protože ztěžuje porozumění a společný život. Je jedním z nejnebezpečnějších jevů mnoha historických období.

A ještě důrazněji ho odmítej — byl by ještě nebezpečnější —, objeví—li se snaha vnést ho do společenství Těla Kristova, církve. Tam musí zvláště zářit jednota všeho a všech ve společné lásce k Ježíši Kristu.


880

Co jsi až dosud ty jako dítě Boží dělal, abys pomáhal duším ve svém okolí?

Nemůžeš se přece spokojit s pasivitou a slabostí. Vždyť On chce pronikat k ostatním prostřednictvím tvého příkladu, tvého slova, tvého přátelství a tvé služby.


881

Obětuj se za své bližní, věnuj se jim a pracuj s nimi jednotlivě, jako kdybys ošetřoval vzácné klenoty.

Musíš vyvinout značné úsilí, protože je ve hře něco, co má nedozírnou hodnotu. Cílem tvé duchovní péče je připravit dobré nástroje pro službu Boží. Každý z nich stál Krista veškerou jeho Krev.


882

Být křesťanem a zvláště knězem — vždyť všichni pokřtění se podílejí na Kristově kněžství — znamená setrvávat na Kříži.


883

Kdybys byl důsledný, chtěl by ses stát nyní, když jsi spatřil jeho světlo, tak svatým, jak jsi byl až dosud hříšným. A bojoval bys za uskutečnění svých tužeb.


884

Nepůjde o projev pýchy, ale pevnosti tvého charakteru, zrušíš—li autoritativně cokoliv, co je třeba zrušit v zájmu plnění svaté vůle Boží.


885

Někdy je třeba svázat druhému ruce, s úctou a ohleduplně, bez urážek a neomaleností. Ne kvůli pomstě, ale kvůli nápravě. Není to trest, ale lék.


886

Pohlédl jsi na mě s vážnou tváří, ale nakonec jsi pochopil má slova: ”Chci v dětech Božích obnovit život Krista tím, že o něm rozjímám, abych jednal jako On a mluvil pouze o něm.”


887

Ježíš zůstal v eucharistii z lásky... kvůli tobě.

Zůstal, i když si byl vědom, jak s ním budou zacházet lidé... a jak s ním budeš zacházet ty.

Zůstal, abys ho požíval, navštěvoval, vyprávěl mu o sobě, abys s ním hovořil při modlitbě u svatostánku i při přijímání svátosti, abys ho den ode dne více miloval a docílil toho, aby další duše - mnoho duší - šly stejnou cestou.


888

Říkáš mi, že chceš žít ve svaté chudobě a být odpoután od věcí, které používáš. Zeptej se sám sebe: ”Mám k chudobě i bohatství stejné city a přístup jako Ježíš Kristus?”

A dal jsem ti tuto radu: spočívej u svého Boha Otce s opravdovou odevzdaností dítěte... zaměř se především na tuto ctnost a snaž se ji milovat stejně jako Ježíš. Pak už ji nebudeš považovat za kříž, ale za důkaz Jeho přízně.


889

Někteří křesťané při svém působení často nepřikládají patřičnou důležitost přikázání lásky k bližnímu. Obklopen svými věrnými, Kristus pronesl ve své úžasné poslední promluvě jako závěť: Mandatum novum do vobis, ut diligatis invicem, nové přikázání vám dávám: milujte se navzájem.

A ještě zdůraznil: In hoc cognoscent omnes quia discipuli mei estis, podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete—li mít lásku k sobě navzájem.

Kéž bychom se rozhodli žít tak, jak si přeje!


890

Chybí—li ti zbožnost — ono pouto spojující nás pevně s Bohem a skrze něj s ostatními lidmi, v nichž nalézáme Krista —, musí nutně dojít k rozkolu i k úplné ztrátě křesťanského ducha.


891

Poděkuj z celého srdce Pánu za obdivuhodné i děsivé schopnosti rozumové a volní, kterými se Mu zachtělo tě obdařit. Obdivuhodné jsou proto, že se mu jejich prostřednictvím podobáš, a děsivé proto, že jich někteří lidé zneužívají proti svému Stvořiteli.

Napadá mě, že jako projev vděčnosti nás Božích dětí můžeme svému Otci nyní i vždycky říkat: Serviam! Budu sloužit!


892

Bez vnitřního života a bez vzdělávání není opravdového apoštolátu ani plodného díla: taková práce je nejistá nebo dokonce jen fiktivní.

Jakou zodpovědnost proto máme my, děti Boží! Vždyť musíme hladovět i žíznit po Něm i Jeho učení.


893

Jednoho našeho dobrého přítele ponižovali tvrzením, že jeho duše je druhé nebo třetí jakosti.

Byl si vědom své nicotnosti, a tak beze zloby uvažoval: Jestliže nikdo nemá více než jednu duši - já mám také jen jednu -, je pro něho ta jeho... jedinečná. Nechci snižovat laťku! Mám duši té nejlepší jakosti a chci ji s pomocí Boží očistit, vybělit a zapálit, aby byl můj Milovaný doopravdy spokojen!

Ani ty nezapomínej, že nesmíš ”snižovat laťku”, i když vidíš sám sebe tak plného bídy.


894

Ty, který si stěžuješ na svou samotu a na agresivní okolí, si uvědom, že Ježíš Kristus, dobrý Rozsévač, svírá každé ze svých dětí ve své zraněné ruce jako pšeničné zrno, namáčí nás ve své Krvi, očišťuje nás a tříbí a opájí svým ”vínem”... a poté nás šlechetně rozsévá jednoho po druhém po světě. Vždyť pšenice se nerozsévá po pytlích, ale jedno zrnko po druhém.


895

Trvám na svém — pros Pána, aby nám, svým dětem, udělil ”dar jazyka”, aby nám všichni rozuměli.

Důvod, pro který si přeji tento ”dar jazyka”, si můžeš vyvodit ze stránek evangelia, oplývajících hojností podobenství i příkladů, které zhmotňují učení a vysvětlují duchovní pravdy, aniž by snižovaly nebo oslabovaly Boží slovo.

Pro všechny lidi — učené i méně učené — je snazší promýšlet a chápat Boží poselství prostřednictvím lidských představ.


896

Pán si nyní i stále přeje, aby jeho božská zrna byla rozsévána do různých prostředí. Nepřeje si však, aby se zvětšovala rozloha na úkor síly, množství na úkor kvality.

Tvým jasným a nadpřirozeným posláním je přispívat k tomu, aby se nevytrácela kvalita.


897

Jistě, máš pravdu. Tvoje bída je skutečně veliká. Kam by ses však byl dostal svým vlastním přičiněním?

”Pouze Láska plná milosrdenství mě může vydržet milovat,” uznal jsi.

Vzmuž se: Budeš—li Ho vyhledávat, nikdy ti neodepře svou Lásku ani své Milosrdenství.


898

Musíš se snažit, aby na světě bylo hodně duší milujících Boha z celého srdce.

Nastal čas účtování. Kolika z nich jsi pomáhal objevovat Lásku?


899

Přítomnost i svědectví dětí Božích ve světě má řídit ostatní, a ne se nechat jimi vláčet. Mají též přinést druhým své vlastní ovzduší — ovzduší Kristovo — a nesmějí se nechat ovládat prostředím jiných.


900

Tvou povinností je sbližovat se se všemi, kteří tě obklopují, probouzet je z jejich hlubokého spánku, otevírat nové široké obzory jejich měšťáckému a sobeckému životu, svatě jim komplikovat život, působit na ně, aby zapomínali na sebe samy a chápali problémy ostatních.

Nečiníš—li tak, nejsi dobrým bratrem svých pozemských bratří, kteří potřebují gaudium cum pace — radost a mír. Je možné, že je neznají nebo na ně zapomněli.


901

Nikdo ze synů svaté církve nemůže žít v klidu, aniž by ho znepokojovaly odlidštěné masy. ”Stádo, smečka, hejno,” napsal jsem o nich jednou. Kolik vznešených tužeb se však skrývá za jejich zdánlivou lhostejností! Kolik možností!

Je proto třeba sloužit všem, vložit ruce na každého z nich — singulis manus imponens, jako to činil Ježíš — abychom je navrátili do života, osvítili jejich rozum, posílili jejich vůli. Aby se všichni stali užitečnými!


902

Ani já jsem si nepomyslil, že mě Bůh uchvátí tak, jak to učinil. Pán nás ale nežádá — dovol mi, abych ti to zopakoval - o povolení ke ”zkomplikování našeho života”. Vstoupí do něho... a je to!


903

Pane, důvěřuji pouze tobě. Pomoz mi, abych ti zůstal věrným. Vždyť vím, že mohu očekávat všechno, budu—li ti věrně sloužit a poručím—li všechna svá přání i své problémy do tvých rukou.


904

Děkujme vroucně a často za úžasné povolání, kterého se nám dostalo od Boha. Ať je naše hluboká a opravdová vděčnost pevně spjatá s pokorou.


905

Výsadu příslušnosti k dětem Božím, toto vrcholné štěstí, si vůbec nezasloužíme.


906

Jak rve srdce onen stále platný nářek Syna Božího, stěžujícího si, že žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

Toto zvolání vyšlo z Kristových úst proto, abys ho slyšel také ty. Jak jsi na něj až dosud odpovídal? Modlíš se alespoň každý den za tento úmysl?


907

K následování Pána je nutno odevzdat se jednou provždy a zcela bez výhrad. Je třeba za sebou rozhodně spálit všechny mosty, aby už nebyla možnost návratu.


908

Nelekej se, až od tebe bude Ježíš žádat něco více, někdy dokonce i štěstí tvých nejbližších. Přesvědč se, že z nadpřirozeného hlediska má právo přehlížet tvé blízké pro svou slávu.


909

Tvrdíš, že chceš být Kristovým apoštolem.

To slyším velmi rád a prosím Pána, aby ti dal vytrvalost. Pamatuj si, že z našich úst, z naší mysli ani z našeho srdce nesmí vycházet nic jiného než božské úmysly, hlad po duších, nápady, které tak či onak vedou k Bohu nebo od Něho alespoň nevzdalují.


910

Církev potřebuje — a bude stále potřebovat — kněze. Pros o ně denně Nejsvětější Trojici prostřednictvím svaté Marie.

Pros také, aby byli veselí, pracovití, úspěšní, dobře připravení. Aby se rádi obětovali za své bratry, aniž by se sami cítili jako oběť.


911

Obracej se vytrvale na nejsvětější Pannu, Matku Boží i Matku lidstva. Ta s mateřskou vlídností získá lásku Boží pro duše, na které působíš, aby se rozhodly být při své běžné práci, ve svém zaměstnání, svědky Ježíše Krista.


Předchozí Další