Zkouška ohněm

Nežádám tě, Pane, abys mě zbavil citů, vždyť s jejich pomocí ti mohu sloužit, prosím tě však o jejich protříbení.

Tváří v tvář všem Božím zázrakům i vlastním nezdarům musíme uznat: „Ty jsi pro mne vším. Nakládej se mnou dle svého přání.“ A pak již nebude ani tvé ani naší samoty.

Velké tajemství svatosti se redukuje na naši touhu podobat se co nejvíce tomu, který je naším jediným láskyplným Vzorem.

Až se začneš modlit a neuzříš nic, budeš si připadat neklidný a vyprahlý, dej se touto cestou: Nemysli na sebe, naopak — obrať svůj zrak k utrpení Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Přesvědč se, že také každého z nás žádá, jako tři nejvěrnější apoštoly na Olivové hoře: „Bděte a modlete se.“

Až otevřeš svaté evangelium, uvědom si, že musíš nejen znát, ale i prožívat skutky a výroky Kristovy, o nichž se tu vypráví.

Na každičké stránce jsou shromážděny jednotlivé podrobnosti proto, abys je zhmotnil za konkrétních okolností vlastního života.

Pán nás katolíky povolal, abychom kráčeli v jeho těsné blízkosti, a v Písmu svatém nalezneš Život Ježíšův; navíc zde ale musíš objevit i život svůj.

Také ty se musíš naučit tázat jako apoštol plný lásky: „Pane, co chceš, abych pro tebe učinil?“ „Boží vůli!“ zní se vší rozhodností ve tvé duši.

Otvírej tedy každý den evangelium, aby se jeho četba i prožitek staly tvým konkrétním úkolem. Tak jednali svatí.

Jestliže si skutečně přeješ, aby se tvé srdce dalo na správnou cestu, vnoř se, jak ti radím, do ran našeho Pána. Tak s ním budeš v těsném spojení, přimkneš se k němu, uslyšíš tep jeho Srdce… a budeš ho následovat ve všem, oč tě požádá.

Modlitba je osvědčeným „odstraňovačem starostí“ nás všech, kteří milujeme Ježíše.

Kříž je symbolem života Kristova apoštola, jehož síla a pravda okouzlují duši i tělo. Často se nám však nese obtížně a cítíme na svých bedrech jeho tíhu.

Chápu, že chceš z Lásky trpět s Kristem — chránit ho svými zády před bičujícími katany, nastavit trnové koruně svou vlastní hlavu místo Jeho, nechat proniknout hřeby svýma rukama a nohama. Anebo chceš alespoň doprovázet naši Matku, svatou Marii na Kalvárii, obvinit se z bohovraždy, způsobené vlastními hříchy… a trpět a milovat.

„Předsevzal jsem si navštěvovat častěji Utěšitele a prosit ho o dar světla,“ řekl jsi mi.

Dobrá, ale nezapomínej, synu, že Duch svatý je plodem Kříže.

Pokojná láska obšťastňující duši je založena na bolesti. Není lásky bez odříkání.

Kristus je přibitý na Kříži. A co ty? Dosud pohřížený pouze do svých rozmarů a představ — či spíše jimi přibitý!

Nebuďme - nemůžeme být! - přesládlými křesťany: na zemi musí být bolest i Kříž.

Ve svém vezdejším životě musíme počítat s Křížem. Kdo s ním nepočítá, není křesťan… a nebude se moci vyhnout setkání se „svým křížem“, nad nímž si bude zoufat.

Teď, když je Kříž skutečně těžký, Ježíš vše zařídí — naplní nás klidem, stane se naším Šimonem z Kyrény a ulehčí nám naše břemeno.

Řekni mu tedy zcela důvěrně: „Pane, co je to za Kříž bez kříže? Od nynějška, kdy už vím, jak se ti oddat, budou s tvou pomocí takto vypadat všechny moje kříže.“

Utvrď ve své duši dávné předsevzetí onoho přítele: „Pane, chci utrpení, a ne představení.“

Mít Kříž znamená mít radost, mít tebe, Pane!

To, co činí člověka, ba dokonce celou společnost doopravdy nešťastným, je ono dychtivé a sobecké hledání blahobytu, onen pokus odstranit všechno, co mu stojí v cestě.

Cesta Lásky nese jméno: Oběť.

Kříž, svatý Kříž tíží.

Na straně jedné mé hříchy. Na druhé smutná skutečnost, že naše Matka církev tolik trpí: netečnost tolika katolíků projevujících „lásku bez lásky“; odloučení — z různých důvodů — těch, které milujeme; vlastní a cizí nemoci a trápení.

Kříž, svatý Kříž tíží. Fiat, adimpleatur… Staň se vůle Boží, nejspravedlnější, nejmilovanější, buď naplněna, buď chválena a věčně vynášena nade všechno ostatní! Amen, amen.

Když kráčíme, kudy kráčí Kristus, když nejsme jen smířeni s Křížem, ale naše duše se mu přizpůsobuje, nabývá jeho tvaru, když milujeme Boží vůli, když milujeme Kříž… tehdy, právě tehdy jej nese On.

Spoj svou bolest — svůj Kříž vnější nebo vnitřní — s Boží vůlí prostřednictvím šlechetného fiat, a budeš pln radosti i klidu.

Toto jsou neklamná znamení opravdového Kříže Kristova: duševní rovnováha, pocit hlubokého klidu, láska připravená k jakékoliv oběti, značná působivost tryskající ze samotného boku Ježíšova a trvalá radost, pocházející z vědomí, že ten, kdo se skutečně odevzdává, je blízko Kříže, a tudíž blízko našeho Pána.

Připomínej si bez přestání, že jsi oblíbencem Krále, který po celý tvůj život označuje tvé tělo i tvou duši královskou pečetí svatého Kříže, a vzdávej za to díky.

„Mám u sebe,“ napsal jeden náš přítel, „malý krucifix, velice odřený častým používáním a polibky. Můj otec ho zdědil po své matce, která ho často používala.

Protože je to křížek velice prostý a značně opotřebovaný, neodvážím se ho nikomu darovat. A tak při pohledu na něj bude vzrůstat má láska ke Kříži.“

Takto se modlil jeden kněz ve chvílích zármutku: „Jen mi dej, Ježíši, takový Kříž, jaký sám chceš. Od této chvíle ho přijímám s radostí a udílím mu své štědré kněžské požehnání.“

Až tě postihne nějaká velká rána, nějaký kříž, nesmíš se soužit. Naopak, musíš s úsměvem na tváři poděkovat Pánu.

Včera jsem spatřil obraz zemřelého Ježíše, který mě okouzlil. Anděl s nevýslovnou oddaností líbal Spasitelovu levou ruku, druhý držel u jeho nohou hřeb vytažený z Kříže a zcela vpředu, obrácen k nám zády, pláče malý andělíček hledící na Krista.

Modlil jsem se k Bohu, aby mi ten obraz darovali: je krásný a vyzařuje zbožnost. Rozesmutnilo mě, když jsem slyšel, že člověk, kterému nabídli plátno ke koupi, odmítl se slovy: „Pouhá mrtvola!“

Pro mne však budeš, Pane, stále Životem.

Pane, neunavuje mě opakovat tisíckrát jedno a totéž: Chci tě doprovázet, chci s tebou trpět pokořování i krutosti utrpení a Kříže.

Nalézt kříž znamená nalézt Krista.

Ježíši, dej, ať tvá božská Krev pronikne do mých žil, abych mohl v každém okamžiku prožívat velkolepost Kříže.

Před Ježíšem visícím na Kříži se modli za to, aby se jeho Život i Smrt staly vzorem a podnětem pro život tvůj i tvou odpovědí na Boží vůli.

V hodině bolesti nebo pokání si uvědom, že Kříž je znamením Krista Spasitele. Již nepředstavuje zlo, ale symbolizuje vítězství.

Do každého jídla přidej „tu nejlepší“ přísadu — umrtvování.

Duch pokání nespočívá v tom, že někdy konáme velká umrtvování a jindy od nich zcela upouštíme.

Duch pokání znamená, že se dokážeme denně přemáhat a nabízet s láskou a neokázale velké věci i maličkosti.

Připojíme—li své maličkosti — bezvýznamná i velká protivenství —k velkému utrpení Pána, Oběti — on je totiž jediná Oběť! —, vzroste jejich hodnota, stanou se pokladem a my se radostně a velkomyslně chopíme Kristova Kříže.

A nebude bolesti, kterou bychom rychle nepřekonali, a nebude ničeho a nikoho, kdo by nás připravil o klid a radost.

Chceš—li se stát apoštolem, musíš v sobě nést, jak učí svatý Pavel, ukřižovaného Krista.

Je to pravda! Svatý Kříž vnáší do našich životů neklamné potvrzení přináležitosti ke Kristu.

Kříž není trest, mrzutost ani hořkost…, ale svaté dřevo, na němž vítězí Ježíš Kristus… a kde zvítězíme i my, pokud radostně a šlechetně přijmeme vše, co nám on sesílá.

Po mši svaté sis uvědomil, jak tuze závisí na tvé víře, lásce, pokání, modlitbě a činnosti vytrvalost a často i pozemský život tvých blízkých.

Buď požehnán Kříž, který nese můj Pán Ježíš a s ním ty i já!

Ach, Ježíši, chci se stát planoucí hranicí bláznivé Lásky. Chci, aby pouhá moje přítomnost zachvátila svět neuhasitelným požárem v okruhu mnoha kilometrů. Chci si být jist, že ti náležím. Potom ať přijde Kříž.

Jak skvělá je to cesta — trpět, milovat a věřit.

Až budeš nemocný, nabídni láskyplně svá utrpení. Ta se změní v kadidlo pálené na Boží počest, které tě posvětí.

Jako dítě Boží — ať jsi muž či žena — musíš s jeho milostí toužit po velkých věcech a také je uskutečňovat.

Nejsme skleníkové květinky. Žijeme uprostřed světa, musíme snášet vítr, horko, zimu, déšť i bouře… a zůstat věrni Bohu a jeho církvi.

Jak bolí opovržení, i když je vůle přesvědčena o své lásce k nim.

Nediv se a nabídni je Pánu.

Toto pohrdání tě velmi ranilo! Znamená to, že příliš snadno zapomínáš, kdo jsi.

Setkáme—li se s obviněním, které považujeme za nespravedlivé, zkoumejme před Bohem své svědomí cum gaudio et pace, s radostným klidem, a napravujme i záležitosti, které jsou nevinné, pokud nám to soucit radí.

Bojujme den ode dne více za svou svatost — a potom ať si říkají, co chtějí, pokud bude o jejich slovech možné říci ono Beati estis cum dixerint omne malum adversus vos mentientes propter me, blaze vám, když vám budou kvůli mě vylhaně připisovat každou špatnost.

Kdosi řekl — nevzpomínám si kdo ani kde —, že vichřice úskoků pronásleduje ty, kteří vynikají, tak jako uragán bičuje nejvyšší borovice.

Intriky, zlovolné interpretace, šité na míru ničemnému srdci, které je jejich autorem, zbabělá našeptávání… Toto se naneštěstí opakuje v nejrůznějších prostředích: nepracují a ani nenechají pracovat.

V klidu si promysli tyto verše žalmu: „Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.“ A pokračuj v práci.

I když jsou všechny duše dobré, nelze konat dobro bez svatého Kříže pomluv.

In silentio et in spe erit fortitudo vestra, v mlčení a naději bude vaše spása, ujišťuje Pán své věrné. Mlčet a důvěřovat: dvě základní zbraně ve chvíli protivenství, když jsou ti odepřeny lidské prostředky.

Utrpení snášené bez jediné stížnosti, tak jako u Ježíše v jeho svatém utrpení i ve smrti, udává míru lásky.

Takto se modlila jedna duše toužící zcela náležet Bohu a skrze něho všem duším: „Pane, prosím tě, abys zapůsobil na tohoto hříšníka a abys napravil, očistil a vytříbil mé úmysly.“

Zapůsobila na mě povolnost, smířlivost i nesmlouvavost jednoho velmi učeného a svatého muže, který hlásal: „Souhlasím se vším kromě urážení Boha.“

Uvaž, jaké dobro prokázali tvé duši ti, kteří tě během života obtěžovali nebo se snažili tě obtěžovat.

Druzí nazývají takové lidi nepřáteli, ty se však snaž i v tomto napodobovat svaté. Nazývej je dobrodinci, vždyť nejsi nikým významným, abys měl nepřátele. A poručíš—li je Bohu, nakonec si je oblíbíš.

Dobře mě, synu, poslouchej: Buď šťasten, až tě budou týrat a tupit, až se mnozí vzbouří proti tobě a stane se módou po tobě plivat proto, že jsi omnium peripsema — jako odpadky, které lidi odhazují.

Je to těžké, velmi, velmi těžké až do chvíle, než člověk dojde ke svatostánku. Připadá si tam jako všechna špína světa, jako ubohý červ a vyřkne pak upřímně: „Pane, jestliže ty nepotřebuješ mou čest, k čemu ji chci já?“

Dítě Boží neví, co je štěstí, dokud se nezbaví všeho a nedojde k láskyplnému odevzdání, založenému na umrtvování a bolesti.

Protivenství ze strany dobrých lidí? To jsou věci od ďábla!

Ztrácíš—li klid a ovládá—li tě nervozita, je to, jako bys upíral pravdu své pravdě.

V těchto chvílích se znovu ozývá hlas Mistra Petrova, nořícího se do vln jeho neklidu a nervozity: „Proč jsi pochyboval?“

Pořádek uvede tvůj život do souladu a přinese ti vytrvalost. Pořádek dodá klidu tvému srdci a vážnost tvému chování.

Opisuji text, který může uklidnit tvou duši.

„Ocitl jsem se ve finanční situaci tak obtížné jako nikdy předtím. Neztrácím však klid, neboť mám absolutní jistotu, že Bůh, můj Otec, najednou celou mou záležitost vyřeší.

Pane, chci vložit starost o své záležitosti do tvých šlechetných rukou. Naše Matka — tvá Matka — k tobě v této chvíli pronese stejná slova jako v Káni galilejské: Už nemají… Věřím v tebe, doufám v tebe, miluji tě, Ježíši. Nic nechci pro sebe, ale pro ně.“

Miluji tvou Vůli. Miluji svatou chudobu, svou vzácnou paní.

A navždy proklínám všechno, co by, třeba vzdáleně, připomínalo nedostatek úcty ke tvé nejspravedlivější a nejmilejší otcovské vůli.

Duch chudoby a odpoutanost od pozemského majetku hojně přispívají k účinnosti apoštolátu.

Nazaret: cesta víry, odpoutanosti, místo, kde se Stvořitel podřizuje stvořeným tvorům jako svému nebeskému Otci.

Ježíš vždycky hovoří s láskou… i ve chvílích, kdy nás napomíná nebo dopouští zkoušky.

Ztotožni se s Boží vůlí. Trápení tak přestane být trápením.

Boží láska k tobě je nekonečně větší než tvoje sebeláska. Dovol mu tedy, aby byl na tebe přísný!

Přijmi beze strachu Boží vůli, učiň bez váhání předsevzetí vystavět celý svůj život na učení i požadavcích naší víry.

Buď si pak jist, že přes všechny obtíže, ba i pomluvy dosáhneš štěstí, štěstí, které tě povede k tomu, že budeš milovat druhé a umožníš jim podílet se na tvé nadpřirozené radosti.

Objeví—li se nesnáze, jde zcela jistě o důkaz otcovské lásky, kterou k tobě chová Pán.

V této bolestné výhni provázející život všech milujících lidí nám Pán dokazuje, že ten, kdo kráčí s námahou, ale beze strachu cestou svého Mistra, nalézá radost.

Posiluj svého ducha pokáním tak, abys nikdy nepozbyl odvahy, objeví—li se protivenství.

Kdy se konečně rozhodneš ztotožnit se s Kristem, který znamená Život?

Abys vytrvale následoval kroky Ježíšovy, potřebuješ ustavičnou volnost, stálou lásku a soustavné uplatňování vlastní svobody.

Jak úžasné je objevit, že každé z možných polepšení nabízí mnoho různých cílů…

Uvnitř „cesty“ jsou i jiné cesty, které zabraňují možné rutině a ještě více tě přibližují k Pánu.

Usiluj velkomyslně o cíle nejvyšší.

Pracuj pokorně. Nejprve počítej s Božím požehnáním, které ti nebude chybět, potom se svými dobrými předsevzetími, pracovními plány i možnými potížemi, a nezapomeň, že mezi tyto potíže musíš vždy počítat nedostatek vlastní svatosti.

Staneš se dobrým nástrojem, budeš—li každý den bojovat za vlastní polepšení.

Svěřil ses mi, že ve své modlitbě otvíráš Pánu srdce těmito slovy: „Uvažuji o své bídě a připadá mi, že navzdory tvým milostem vzrůstá, bezpochyby pro nedostatek mé ochoty. Vím, že nejsem dostatečně připraven k podniku, který po mě žádáš. A když čtu v novinách, že tolik vážných, nadaných a bohatých lidí píše články a pořádá akce na obranu tvého království… pohlédnu na sebe a připadám si nicotný, hloupý a ubohý, jedním slovem tak bezvýznamný…, že bych se musel cítit zmatený a zahanbený, kdybych nevěděl, že chceš, abych byl takový. Ach, Ježíši! Ty naopak dobře víš, s jakou chutí jsem položil k tvým nohám svou ctižádost… Víra a Láska: milovat, věřit, trpět. Ano, chci v této oblasti nabýt bohatství i moudrosti, ne však větších, než bys ve svém nekonečném milosrdenství stanovil. Vždyť musím vynaložit všechnu svoji vážnost i čest k tomu, abych věrně plnil tvou nejspravedlivější a nejmilostivější vůli.“

„Nezůstávej pouze u těchto dobrých předsevzetí,“ poradil jsem ti.

Boží láska nás vyzývá, abychom sami nesli Kříž… abychom na svých bedrech pocítili tíhu veškerého lidství a plnili, v podmínkách přiměřených svému stavu i své práci, úradky — jasné a láskyplné zároveň — Vůle našeho Otce.

Největší pošetilec, který kdy existoval a bude existovat, je On. Lze si snad představit větší pošetilost než odevzdávat se tak, jako to dělá On, a těm, kterým se odevzdává?

Jakou pošetilostí bylo zůstat bezbranným dítětem! Tehdy se však i mnozí zlosynové obměkčili a neodvážili se ho týrat. Zdálo se mu to málo, chtěl se ještě více pokořit, ba rozdávat se. Stal se nám pokrmem, stal se Chlebem. Božský pošetilče! Jak s tebou jednají lidé? A co já sám?

Ježíši, tvá šílená Láska mi rve srdce. Stal ses malým a bezbranným, aby se ti, kdož tě požívají, stali velkými.

Musíš docílit toho, aby tvůj život byl zásadně a zcela eucharistický.

Rád nazývám svatostánek „vězením lásky“.

Už dvacet století je zde On dobrovolně uzavřen — pro mě a pro všechny.

Přemýšlel jsi někdy, jak by ses připravoval na přijetí Pána, kdybys mohl přijímat pouze jednou v životě?

Poděkujme Bohu za to, že se k němu můžeme tak snadno přiblížit. Naším nejlepším díkůvzdáním však bude naše dobrá příprava na jeho přijetí.

Řekni Pánu, že napříště pokaždé, když budeš sloužit mši svatou nebo se jí účastnit, podávat nebo přijímat Nejsvětější svátost, budeš tak činit v pevné víře a s horoucí láskou, jako kdyby to bylo naposledy ve tvém životě.

A lituj svých minulých nedbalostí.

Chápu tvou snahu přistupovat denně ke svatému přijímání. Vždyť ten, kdo se cítí jako dítě Boží, nutně potřebuje Krista.

Během mše svaté si uvědomuj, že jsi skutečně přítomen božské Oběti. Na oltáři se Kristus znovu obětuje za tebe.

Až ho budeš přijímat, řekni mu: „Pane, doufám v tebe, klaním se ti, miluji tě. Posiluj mou víru, staň se oporou mé slabosti. Ty sám jsi zůstal v eucharistii bezbranným proto, abys napravoval lidskou slabost.“

Musíme si vzít k srdci tato Ježíšova slova a přizpůsobit se jim: „Desiderio desideravi hoc Pascha manducare vobiscum, toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto velikonočního beránka.“ Nemůžeme dokázat svůj nesmírný zájem o svatou Oběť a svou láskou k ní lépe, než pečlivým dodržováním i nejdrobnějších pravidel obřadu předepsaného moudrostí církve.

Kromě své Lásky však musíme také vědomě toužit po podobě s Ježíšem Kristem, a to nejen uvnitř, ale i zevnějškem. V širokém prostoru křesťanského oltáře je nutné se pohybovat s rytmem a harmonií poslušné svatosti, která se ztotožňuje s vůlí snoubenky Kristovy, a tedy s vůlí samotného Krista.

Musíme přijímat Pána v eucharistii tak, jako přijímáme významné pozemské osobnosti, ba ještě důstojněji — s výzdobou, osvětlením, v novém oblečení…

Zeptáš—li se mě, jakou čistotu, jaké ozdoby a světla mám na mysli, odpovím ti takto: čistotu všech tvých smyslů, ozdoby v podobě všech tvých schopností, světlo v celé tvé duši.

Staň se eucharistickou duší.

Synu, stane—li se svatostánek středem všech tvých myšlenek i nadějí, jak hojné budou plody tvé svatosti i tvého apoštolátu!

Předměty používané k uctívání Boha musejí mít uměleckou hodnotu. Mějme vždy na paměti, že obřad neslouží umění, ale umění slouží obřadu.

Navštěvuj vytrvale svatostánek, fyzicky nebo ve svém srdci, aby ses cítil bezpečný, aby ses cítil klidný. Ale také proto, aby ses cítil milován… a abys miloval!

Opisuji slova jednoho kněze určená těm, kteří ho následovali v jeho apoštolské práci: „Až budete pozorovat svatou Hostii, vystavenou na oltáři v monstranci, uvažte, jak velká je láska a něha Kristova. Já sám vidím jako důvod lásku, kterou k vám chovám. Jak rád bych byl, kdybych mohl pracovat daleko a zároveň být u každého z vás!

Kristus je toho, na rozdíl ode mne, schopen. On, jenž nás miluje nekonečně větší láskou, než je ta, kterou mohou unést všechna pozemská srdce, s námi zůstal proto, abychom se mohli navždy připojit k jeho nejsvětějšímu lidství a aby nám poskytl pomoc, útěchu, posilu i věrnost“.

Nemysli si, že je snadné učinit ze svého života službu. Je třeba proměnit svá dobrá přání ve skutečnost, protože „Boží království se přece nezakládá na slovech, ale na síle“, jak učí apoštol, a protože soustavná pomoc ostatním se neobejde bez oběti.

Musíš vždy a všechno cítit jako církev! Získej proto potřebné duchovní i doktrinální vzdělání, které z tebe učiní člověka se správným úsudkem v pozemských záležitostech, vždy pohotově a pokorně připraveného k nápravě, zjistí—li, že se mýlil.

Ušlechtilá náprava vlastních omylů je velmi lidský a zároveň nadpřirozený způsob uplatňování osobní svobody.

Je naléhavě nutné šířit světlo Kristova učení.

Získávej proto náležité vzdělání, naplň se jasnými myšlenkami a plností křesťanského poselství, abys je později byl schopen předávat ostatním.

Neočekávej nějaká Boží vnuknutí, která ti On nemá proč sesílat, máš—li k dispozici konkrétní lidské prostředky: studium, práci.

Omyl nejen zatemňuje rozum, ale i rozděluje úmysly.

Naopak, veritas liberabit vos, pravda vás osvobodí, osvobodí vás od stranického ducha těch, kdo postrádají lásku.

Není pro tebe snadné jednat často s člověkem, který tě sotva pozdraví.

Vytrvej a neodsuzuj ho. Má zřejmě „své důvody“, stejně tak jako ty máš své důvody, proto, aby ses za něj den ode dne více modlil.

Prolézáš světem po čtyřech. Proč se tedy divíš, že ostatní nejsou andělé?

Střež si s láskou svou svatou čistotu…, protože jiskra se uhasí dříve než celý oheň.

Jak malou cenu však má veškeré lidské snažení, spojené s důležitými zbraněmi — umrtvováním, žíněným rouchem a postem —, bez Tebe, můj Bože!

Vytrvale si připomínej, že se v každém okamžiku podílíš na duchovním i lidském utváření těch, kteří tě obklopují, a díky požehnanému společenství svatých i všech ostatních duší: když pracuješ i odpočíváš, když jsi šťastný nebo ustaraný, když se při svých povinnostech nebo uprostřed ulice modlíš jako dítě Boží a mír z tvé duše vyzařuje do okolí, když je na tobě vidět, že jsi trpěl, že jsi plakal — a ty se usmíváš.

Je značný rozdíl mezi svatým naléháním a slepým násilím nebo pomstychtivostí.

To už řekl Mistr: Kéž my, synové světla, projevujeme při konání dobra přinejmenším stejné úsilí a stejnou vytrvalost, jaké při své práci projevují synové tmy!

Nestěžuj si, ale pracuj tak, abys utopil zlo v hojnosti dobra.

Soucit, který škodí nadpřirozené účinnosti apoštolátu, je falešný.

Bůh potřebuje pevné a spolehlivé ženy i muže, o které by se mohl opřít.

Nežijeme pro svět ani pro vlastní čest, ale pro čest, slávu i službu Boží. A právě to nás musí povzbuzovat!

Od chvíle, kdy náš Pán Ježíš Kristus založil církev, trpěla tato naše Matka soustavným pronásledováním. Dříve ji možná pronásledovali otevřeně a nyní se tak často děje vskrytu, ale dnes jako včera se proti církvi bojuje.

Jak je pro nás zavazující, abychom žili denně jako zodpovědní katolíci!

Řiď se ve svém životě tímto pravidlem: „Neuvědomuji si, že existuji. Na své záležitosti nemyslím, protože mi nezbývá čas.“

Pracuj a služ!

Nevýslovná dobrota naší svaté Matky, Panny Marie se řídí následujícími pravidly: její láska sahá až do krajnosti, svědomitě plní Boží vůli a zcela zapomíná na sebe, šťastná, že může být tam, kde si ji Bůh žádá.

Proto ani ten nejmenší z jejích činů nelze považovat za všední. Uč se od ní!

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce