Josemaría Escrivá Obras
0

Jistá matka

— ve svatém nadšení, tak jako všechny matky — nazývala svého malého synka

princem, králem, pokladem, samotným sluníčkem.

Pomyslel jsem na tebe.

A pochopil jsem,

— neboť který otec uvnitř nechová nějaké mateřské pocity?, — že ona dobrá matka nepřeháněla:

ty máš větší cenu než poklad,

větší cenu než slunce,

máš cenu veškeré Krve Kristovy!

Proč bych neuchopil tvou duši

— kus ryzího zlata —,

nevložil ji do výhně

a neopracovával ji ohněm a kladivem tak dlouho,

dokud nevytvořím ze surového zlata nádherný šperk,

který nabídnu svému Bohu,

tvému Bohu?


  Další