Qui sunt isti, qui ut nubes volant, et quasi columbae ad fenestras suas?, kdože jsou ti, kteří přilétají jako oblak? Jako holubice ke svým horám? ptá se prorok. A jistý autor to komentuje: „Oblaka přicházejí z moře a z řek, a po koloběhu se po určité době opět vracejí ke svému prameni.“

Já připojuji, že toto máš být ty: oblak zúrodňující svět a umožňující mu žít životem Kristovým. Tyto božské vody se vsáknou a promyjí nitro země, a místo aby se při styku s tolika nečistotami znečistily, profiltrují se a vytrysknou jako čisťounké prameny, které se poté změní v potoky a ohromné řeky hasící žízeň lidstva. — Ty se pak uchyl do svého Útočiště, do rozlehlého Moře, ke svému Bohu. Vždyť víš, že bude uzrávat stále více plodů díky nadpřirozenému zavlažování tvého apoštolátu i plodným Božím vodám, které přetrvají až do konce věků.