Svěřil ses mi, že ve své modlitbě otvíráš Pánu srdce těmito slovy: „Uvažuji o své bídě a připadá mi, že navzdory tvým milostem vzrůstá, bezpochyby pro nedostatek mé ochoty. Vím, že nejsem dostatečně připraven k podniku, který po mě žádáš. A když čtu v novinách, že tolik vážných, nadaných a bohatých lidí píše články a pořádá akce na obranu tvého království… pohlédnu na sebe a připadám si nicotný, hloupý a ubohý, jedním slovem tak bezvýznamný…, že bych se musel cítit zmatený a zahanbený, kdybych nevěděl, že chceš, abych byl takový. Ach, Ježíši! Ty naopak dobře víš, s jakou chutí jsem položil k tvým nohám svou ctižádost… Víra a Láska: milovat, věřit, trpět. Ano, chci v této oblasti nabýt bohatství i moudrosti, ne však větších, než bys ve svém nekonečném milosrdenství stanovil. Vždyť musím vynaložit všechnu svoji vážnost i čest k tomu, abych věrně plnil tvou nejspravedlivější a nejmilostivější vůli.“

„Nezůstávej pouze u těchto dobrých předsevzetí,“ poradil jsem ti.