Jak dětinské řeči vedeš ke svému Pánu v modlitbě duchovního dětství! Důvěřuješ mu jako dítě hovořící s velkým Přítelem, jehož láskou si je jisté. „Kéž bych žil pouze pro tvou slávu!“

Připomeneš si a poctivě přiznáš, že děláš všechno špatně.

„Můj Ježíši,“ připojíš, „to nemůže upoutat tvou pozornost. Není možné, abych něco udělal správně. Pomoz mi, udělej to pro mne a uvidíš, jak dobře všechno dopadne.“

Poté odvážně, aniž by ses odchýlil od pravdy, pokračuješ: „Vlij do mne svého Ducha, ať se jím zpiji a konám tvou vůli. Chci ji plnit. Pokud bych ji nesplnil, znamenalo by to, že mi nepomáháš. Ale ty mi přece pomáháš!“