Podle mé rady by ti nemělo být zatěžko dopouštět se občasných dětinskostí. Tyto kousky nebudou neplodné, nestanou—li se rutinou. Předpokládejme, že jedna duše kráčející cestou duchovního dětství pociťuje každý večer, když je čas ke spánku, potřebu přikrývat dřevěnou sošku nejsvětější Panny.

Rozum se bouří proti podobnému skutku, zdá se mu, že není k ničemu. Dětská duše poznamenaná milostí však přesně ví, že dítě by z lásky dělalo totéž.

Mužná vůle všech „duchovních“ dětí se nakonec vzbouří a donutí rozum, aby se vzdal. A když dětská duše každý den přikrývá sochu naší Paní, koná malou dětinskost, velmi záslužnou v očích Božích.