Dokažme Ježíšovi, že jsme dětmi. Co jen zakusí maličké a nezkušené dítě, než vystoupí na jeden schůdek! Ztratí zdánlivě spoustu času, ale nakonec ho zdolá. A přijde další schod. Rukama, nohama, celým tělíčkem nakonec dosáhne nového úspěchu — další schod je překonán. A znovu od začátku. To je ale práce! Už zbývá jen málo, ale… jedno malé uklouznutí… a pád dolů… Celé otlučené, s očima plnýma slz se ubohé dítě znovu a znovu pokouší o výstup.

To se stává i nám, Ježíši, zůstaneme—li sami. Uchop nás svýma milostivýma rukama tak, jako dobrý velký Přítel chrání malé dítě. Nepouštěj nás, dokud se nedostaneme nahoru. A tehdy, tehdy budeme umět s dětskou odvahou opětovat tvou milostivou Lásku a řekneme Ti, nejsladší Pane: kromě Marie a Josefa nebylo a nebude smrtelníka — a bylo jich mnoho doopravdy velmi šílených Láskou —, který by tě miloval tak jako já.