Jeden umělec toužící po zdokonalení zvolal nad svým plátnem: „Pane, chci ti namalovat třicet osm srdcí, třicet osm andělů, kteří by se rozplývali láskou k tobě, třicet osm divů na tvém nebi, třicet osm sluncí na tvém plášti, třicet osm ohňů, třicet osm lásek, třicet osm šílenství, třicet osm radostí…“

Potom ale pokorně uznal: „To je má představa a mé přání. Skutečností je třicet osm nepovedených postav, které jsou spíše důvodem k umrtvování než k potěše očí.“