290
Radost, nadpřirozený i lidský optimismus jsou slučitelné s tělesnou únavou, bolestí, slzami — máme přece srdce —, s obtížemi v našem vnitřním životě nebo v apoštolských úkolech.
On, perfectus Deus, perfectus Homo — dokonalý Bůh a dokonalý Člověk —, který měl veškeré štěstí nebeské, chtěl zakusit utrpení, únavu, pláč i bolest, abychom pochopili, že být nadpřirozenými znamená být velice lidskými.
Bod v jiném jazyce
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/forja/290/ (29.03.2024)