215
Panno neposkvrněná, Matko! Neopouštěj mě! Pohleď, jak se moje ubohé srdce naplňuje slzami. Nechci urážet svého Boha!
Vím už a doufám, že nikdy nezapomenu na to, že nemám žádnou cenu: jak mě tíží moje malost, moje samota. Ale… nejsem sám: ty, přesladká Paní, ani můj Bůh Otec mě neopouštíte. I přes vzpouru svého těla a přes ďábelská pokušení namířená proti mé víře miluji Ježíše a věřím v něho.
Miluji a věřím.
Bod v jiném jazyce
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/forja/215/ (28.03.2024)