Jak milovala Boží vůli jedna nemocná, kterou jsem zaopatřoval! Chápala své mnohé, dlouhé a bolestivé nemoci (ani kousíček jejího těla nezůstal zdravý) jako požehnání od Ježíše a jako znamení jeho úžasné lásky. Třebaže ve své pokoře říkávala, že si zaslouží potrestání, to strašné utrpení, které zakoušela, nebyl trest, ale milost.

Mluvili jsme o smrti. A o nebi. O tom, co řekne Ježíšovi a naší Paní. A o tom, jak více bude pracovat tam nahoře, než by mohla kdy tady. Byla připravena zemřít, kdykoliv to Pán bude chtít…, ale, zvolala plná radosti, „kéž by to bylo dnes!“ Očekávala smrt se stejnou radostí jako ten, kdo ví, že když zemře, setká se se svým Otcem.