Převezmi myšlenky jednoho přítele, který mi napsal: „Přemýšlel jsem o tom, jak je Bůh ke mně dobrý, a měl jsem takovou vnitřní radost, že bych byl pro to, aby se celý svět dozvěděl o mém synovském vděku, křičel na ulici: Otče, Otče! A i když jsem tedy nevolal nahlas, stále jsem ho tichým hlasem vzýval: Otče!, mnohokrát a s jistotou, že ho potěším.

Nic jiného než jeho potěšení a slávu nehledám. Vše pro Něho. Přeji si vlastní slávu i posvěcování jen proto, že si je přeje On. Ve svém křesťanském životě toužím po duších, protože vím, že i On po nich touží. Myslím naprosto vážně, že nesmím nikdy pomýšlet na odměnu. Nepřeji si odměnu, protože vše činím z lásky!“