Jaké zklamání čekalo ty, kteří spatřili světlo falešného apoštola, chtěli vystoupit z vlastní temnoty a přiblížit se k jeho jasu! Běželi, aby se k němu rychle dostali. Snad cestou ztráceli i cáry vlastní kůže… Někteří z touhy po světle za sebou zanechávali také kusy své duše… Již se přibližují k falešnému apoštolovi… a všude kolem je jen zima a tma. Zima a tma nakonec naplní zlomená srdce těch, kteří na pouhou chvilku uvěřili ideálu.

Špatnou práci odvedl falešný apoštol. Zklamaní lidé, kteří přišli vyměnit své vlastní tělo za sálající řeřavé uhlí, za vzácný klenot lásky k bližnímu, sestupují znovu na zem, odkud přišli… Sestupují s vyhaslým srdcem, které je spíše kusem ledu, obaleným mlhou zatemňující jejich rozum.

Falešný apoštol paradoxů — to je výsledek tvé práce. Vždyť se Kristus objevuje pouze ve tvé řeči, ne však ve tvých skutcích. Vábíš světlem, které ti chybí, postrádáš teplo lásky, předstíráš starost o cizí, a zanedbáváš své vlastní, jsi lhář a lež je dcerou ďábla… Z těchto důvodů pracuješ pro ďábla, mateš následovníky Pána, a i kdybys zde častokrát uspěl, běda ti ve dnech příštích, až přijde naše přítelkyně smrt a ty poznáš hněv Soudce, jehož nelze nikdy ošálit.

Nechci paradoxy, Pane, nikdy!