Josemaría Escrivá Obras
96

Kristova smrt nás volá k plnému křesťanskému životu

Představili jsme si drama na Kalvárii. Řekl bych, že to byla první a původní mše svatá a sloužil ji sám Ježíš Kristus. Ježíš, jednorozený Syn, na sebe bere kříž, nástroj svého umučení – jeho oběť je Otcem přijata. Plod kříže je Duch svatý, který se vylévá na lidstvo (srov. Řím 3,24n; Žid 10,5n; Jan 7,39).

V tragédii Kristova umučení se naplňuje náš vlastní život a dějiny celého lidstva. Svatý týden se nemůže snižovat na pouhou vzpomínku, protože je rozjímáním Kristova tajemství, které pokračuje v našich duších; křesťan je vybízen, aby byl alter Christus, ipse Christus, druhý Kristus, sám Kristus. Při křtu jsme všichni byli ustanoveni za kněze našeho života: Abychom přinášeli duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista (1 Petr 2,5), abychom každý skutek konali z poslušnosti k Boží vůli a tak pokračovali v poslání Boha-Člověka.

Ale právě na tomto pozadí zvlášť jasně vyniká naše ubohost a naše osobní chyby. Nesmí nás to však připravit o odvahu, ani nás to nesmí vehnat do rukou těch, kteří nemají žádné ideály. Neboť Pán chce, abychom se takoví, jací jsme, podíleli na jeho životě a bojovali, abychom se stali svatými. Svatost! Jak často jsme toto slovo vyslovili, jako by to byla prázdná fráze. Pro mnohé je to zcela nedosažitelný ideál, předmět askeze, ne však konkrétní cíl a živá skutečnost. První křesťané tak nesmýšleli, neboť se často a zcela samozřejmě oslovovali jménem „svatý“. Zdraví vás všichni svatí (srov. Řím 16,15), zdravte každého svatého v Kristu Ježíši (srov. Flp 4,21).

Teď, při pohledu na horu Kalvárii, kde Ježíš už zemřel, a ještě se neukázala sláva jeho vítězství, se nám nabízí výborná příležitost, abychom svou touhu po křesťanském životě a svatosti prověřili, úkonem víry odpověděli na svou ubohost a v důvěře v Boží pomoc si udělali předsevzetí, že všední věci budeme konat s láskou. Zkušenost hříchu nás musí bolet a vést ke zralejšímu a hlubšímu rozhodnutí, že budeme věrní, skutečně se sjednotíme s Kristem a vytrváme – ať to stojí cokoli – v onom kněžském poslání, které Ježíš uložil všem svým učedníkům a které nás vybízí, abychom byli solí a světlem světa (srov. Mt 5,13–14).

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další