Josemaría Escrivá Obras
94

Čas našeho rozjímání na Zelený čtvrtek se chýlí ke konci. Jestliže nám Pán pomohl – a on je ochoten vždy, stačí jen otevřít mu své srdce –, pocítíme, že nás to žene, abychom mu odpověděli tím nejdůležitějším – láskou. Potom dokážeme tuto lásku sdělovat životem služby lidem. Dal jsem vám příklad (Jan 13,15), řekl Ježíš v kruhu svých učedníků, když jim při poslední večeři umyl nohy. Vypuďme ze svého srdce pýchu, ctižádostivost a panovačnost a zavládne v nás pokoj a radost, pramenící z naší osobní oběti.

Obraťme se nakonec jako děti s důvěrou k Marii, Boží a naší Matce. Promiňte, že uvedu ještě jednu vzpomínku z dětství. Je to obraz, který byl v mé vlasti velmi rozšířený, když nás svatý papež Pius X. vybízel k častějšímu svatému přijímání: Zachycoval Marii klanící se Nejsvětější svátosti. Dnes jako tehdy a jako vždy nás Panna Maria učí stýkat se s Ježíšem, poznávat ho a setkávat se s ním v různých každodenních okolnostech – zvlášť však při onom vrcholném okamžiku mše svaté, kdy se spojuje čas a věčnost. Ježíš, věčný kněz, přitahuje všechno k sobě, aby to divino afflante Spiritu, v dechu Ducha svatého, přenesl před tvář Boha Otce.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další