Josemaría Escrivá Obras
91

Ježíš je cesta, prostředník; v něm máme všechno, bez něho nemáme nic. V Kristu a Kristem poučeni se odvažujeme říkat Všemohoucímu, Otče náš. On, který učinil nebe i zemi, je tento milující Otec, který čeká, že se k němu budeme neustále vracet jako marnotratný syn.

Ecce Agnus Dei... Domine, non sum dignus... (Hle, Beránek Boží... Pane, nejsem hoden...). Brzy přijmeme Pána. K důstojnému přijetí velmi váženého člověka patří světlo, hudba, sváteční oblek; když máme přijmout do svého srdce Krista, musíme se připravit mnohem víc. Přemýšleli jsme už někdy o tom, jak bychom se chovali, kdybychom měli Krista ve svém životě přijmout jen jednou?

Za mého dětství nebyla ještě rozšířena praxe častého svatého přijímání. Velmi dobře si pamatuji, jak pečlivě jsme se na ně tělem i duší připravovali. Vzali jsme si nejlepší šaty, zvlášť dobře jsme se umyli a učesali, dokonce jsme se i trochu navoněli... Byly to pozornosti lidí, kteří dovedou milovat a splácet lásku láskou.

S Kristem v duši dokončíme mši svatou. Požehnání Otce, Syna a Ducha svatého nás bude provázet po celý den, při našem obyčejném všedním úkolu: posvětit všechnu ušlechtilou lidskou činnost.

Účastí na mši svaté se naučíte, jak se setkávat s každou jednotlivou božskou osobou: S Otcem, který zplodil Syna, se Synem, který byl zplozen z Otce, s Duchem svatým, který od obou vychází. Ať se obracíme na kteroukoli ze tří osob, vždy se obracíme na jednoho jediného Boha; a když se obracíme na všechny v Trojici, obracíme se na jediného a pravého Boha. Milujte mši svatou, mé děti, milujte mši svatou. Choďte s velkou touhou ke svatému přijímání, i když jste vnitřně chladní, i když vám váš cit nic neříká. Přijímejte s vírou, s nadějí, s ohnivou láskou.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další