Úcta a láska

Na začátku jsme se divili, jak se Ježíšovi učedníci chovali k slepému od narození. Jejich myšlení bylo ovlivněno nešťastným postojem, který vyjadřuje španělské přísloví: Předpokládej špatnost a nespleteš se! Později, když se lépe seznámili s Mistrem a pochopili, co to znamená být křesťanem, vycházejí jejich názory z porozumění.

U každého člověka, píše svatý Tomáš Akvinský, se dá najít něco, v čem ho druzí mohou považovat za lepšího podle apoštolova slova: „Z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám“ (Flp 2,3). A proto si musí lidé navzájem prokazovat úctu. Pokora je ctnost, která nám pomáhá objevit, že úcta k druhému člověku, k jeho dobré vůli, k jeho cti, k jeho soukromí – není pouhá vnější konvence, ale že to je první projev lásky a spravedlnosti.

Křesťanská láska k bližnímu se neomezuje na to, že pomáhá potřebnému v hmotné nouzi; spíše směřuje k tomu, aby chápala důstojnost každého jedince a ctila ho za jeho vnitřní důstojnost člověka a dítěte Stvořitele. Útoky na lidskou důstojnost – na dobrou pověst, čest člověka – proto prozrazují, že ten, kdo tak jedná, nevyznává některé pravdy křesťanské víry nebo podle nich nežije, že mu rozhodně chybí pravá láska k Bohu. Láska, kterou milujeme Boha a bližního, je jedna a táž ctnost, neboť sám Bůh je základ, pro který máme milovat bližního, a v bližním nemilujeme nikoho jiného než Boha.

Doufám, že se nám podaří vyvodit z tohoto krátkého rozhovoru v Pánově přítomnosti konkrétní důsledky. V prvé řadě bychom si měli udělat předsevzetí, že nikoho nebudeme odsuzovat, urážet, ani pochybností; že zlo udusíme hojností dobra a v našem okolí budeme podporovat čestné soužití, spravedlnost a pokoj.

Udělejme si pevné předsevzetí, že nikdy nebudeme smutní, když si druzí nesprávně vyloží naše upřímné chování; když dobro, které se – s Pánovou pomocí – snažíme konat, budou očerňovat, naše úmysly zlovolně prohlašovat za lstivost a pokrytectví. Vždy jim odpusťme s úsměvem na rtech. Mluvme zřetelně, bez hněvu, když se ve svědomí domníváme, že máme mluvit. A vložme všechno do rukou Boha, našeho Otce, tím, že budeme napodobovat ono Božské mlčení – Iesus autem tacebat (Mt 26,63), Ježíš však mlčel – i když budou útoky na naši osobu velmi kruté a nestydaté. Usilujme jen o to, abychom konali dobré skutky; On se postará, aby svítily lidem (srov. Mt 5,16).