Oční mast

Hřích farizeů nespočíval v tom, že neviděli v Kristu Boha, ale v tom, že se vědomě uzavřeli do sebe a nestrpěli, aby jim Kristus, pravé světlo, otevřel oči (v. 39–41). Když se takto uzavřeme, přímo ovlivníme své vztahy k bližním. Farizej, který se domnívá, že je sám světlo, a nepřipustí, aby mu Bůh otevřel oči, bude jednat s bližním pyšně a nespravedlivě. Modlí se: Bože děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník (Lk 18,11). A slepému od narození, který se chce držet pravdy a mluví o zázračném uzdravení, řeknou farizeové: V hříších ses celý narodil – a ty nás chceš poučovat? A vyhnali ho (Jan 9,34).

Mezi těmi, kteří neznají Krista, je mnoho poctivých lidí, kteří se už svou přirozeností chovají ušlechtile. Jsou upřímní, srdeční, pozorní. Jestliže se oni ani my nepostavíme proti tomu, že Kristus uzdravuje slepotu, která dosud kalí naše oči, jestliže dovolíme, aby Pán tyto oči potřel blátem, které se v jeho rukou stane léčivou mastí, uvidíme pozemské věci a v novém světle – ve světle víry – vytušíme věci věčné: získáme ryzí pohled.

K této plnosti lásky je křesťan povolán. Tato láska je shovívavá, (…) dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. (Láska) všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží (1 Kor 13,4–7).

Kristova láska není jen pocit přízně k bližnímu, není to jen lidumilný rozmar. Láska, kterou vlévá do duše Bůh, proměňuje rozum a vůli, dává nadpřirozený základ pro přátelství a pro radost z konání dobra.

Rozjímejte o uzdravení chromého, o kterém vyprávějí Skutky apoštolů. Petr a Jan jdou do chrámu a při tom narazí na člověka, který sedí u chrámové brány – je od narození chromý. To všechno připomíná uzdravení slepého od narození. Ale učedníci nespojují teď tento osud s osobními hříchy nemocného nebo s přestupky jeho rodičů. Řeknou mu: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď! (Sk 3,6). Dříve nic nechápali, teď jsou plni milosrdenství, dřív předčasně soudili, teď v Pánově jménu zázračně uzdravují. Vidíte, kolem jde opět Ježíš! Kristus dosud chodí po cestách světa v podobě učedníků, v podobě křesťanů. A já ho vroucně prosím, aby přišel do duší mnoha lidí, kteří mě v tuto chvíli poslouchají.