Boží milosrdenství

Dnes začíná doba adventní a je dobře, že jsme se zamysleli nad úklady těchto nepřátel našich duší: nad neuspořádanou smyslností a pohodlnou lehkomyslností; nerozvážností rozumu, který se staví proti Pánu; nad nadutou pýchou, která dokáže zpustošit lásku k Bohu a k tvorům. Všechny tyto stavy ducha jsou očividně překážkami a jejich ničivá síla je veliká. Proto nás liturgie nabádá, abychom prosili o Boží milosrdenství: K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé (Žl 25[24],1–2), modlili jsme se ve vstupní antifoně. A v antifoně k obětování říkáme: V tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben.

Teď, kdy se blíží doba spásy, se můžeme pozdržet u útěšných slov svatého Pavla: Ale pak se projevila dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne (snad proto), že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil (Tit 3,4–5).

V Písmu svatém budeme všude objevovat Boží milosrdenství a slitování: Země je plná Hospodinovy milosti (Žl 33[32],5), vztahuje se na všechny jeho děti, super omnem carmen (je soucitný ke všem tvorům) (Sir 18,13), obklopuje toho, kdo doufá v Hospodina (Žl 32[31],10), pomáhá nám (srov. Žl 35,7) a jeho milosrdenství trvá na věky (Žl 118[117],2). Když se k nám Bůh obrací jako milující Otec, pamatuje na nás ve svém milosrdenství (srov. Žl 25[24],7) – milosrdenství, které je dobrotivé (Žl 109[108],21), v době tísně jak dešťové mraky v čase sucha (Sir 35,24).

Ježíš shrne tyto dlouhé dějiny Božího milosrdenství a dovrší je: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství (Mt 5,7). A jindy: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec (Lk 6,36). Vedle mnoha jiných scén z evangelia se nám do srdce vtiskly: milosrdenství vůči cizoložnici, podobenství o marnotratném synu, o ztracené ovci, o věřiteli, kterému je odpuštěn dluh, vzkříšení syna vdovy z Naimu (Lk 7,11–17). Kolik důvodů spravedlnosti by mohlo být uvedeno k vysvětlení tohoto velkého zázraku! Zemřel jediný syn této vdovy, chudé vdovy, který dával smysl jejímu životu a mohl jí být oporou ve stáří. Ale Kristus nedělá zázrak kvůli spravedlnosti. Dělá jej ze soucitu, protože ho dojalo lidské utrpení.

Jakou jistotu nám musí vlít tato Pánova účast! Bude-li si mně stěžovat, vyslyším ho, neboť jsem soucitný (Ex 22,26). Je to pozvání, slib, který Pán nenechá nenaplněný. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci (Žid 4,16). Nepřátelé našeho posvěcení nic nepořídí, neboť nás ochraňuje Pánovo milosrdenství. A když padneme svou vinou a slabostí, Pán nás zachrání a napřímí. Naučil ses vyhýbat se nedbalosti, vzdalovat od sebe pýchu, získávat zbožnost, nedovolils, aby tě zajaly lidské zájmy, nedals přednost pomíjejícím věcem před věčnými. Ale protože lidská slabost nemůže udržet pevný krok v kluzkém světě, ukázal ti dobrý lékař také prostředek proti zmatku a milosrdný soudce ti neodepřel naději na odpuštění.