68

Těmto osobám, kterým se pokřivení stalo takřka druhou přirozeností, jen těžko ukážeme, že je lidštější a pravdivější smýšlet o bližních dobře. Od svatého Augustina pochází rada: Snažte se získat ctnosti, které podle vašeho mínění chybějí vašim bratřím, a nebudete už vidět jejich chyby, protože je nebudete mít. Někteří si myslí, že je to naivní, že jejich vlastní postoj je realističtější, rozumnější.

Takoví lidé dělají z předsudku normu pro úsudek, a tak předem urážejí každého dřív, než vůbec začnou uvažovat o rozumných důvodech. Teprve potom dají snad ublíženému objektivně a laskavě možnost, aby se hájil. A to proti každé morálce a každému právu, neboť místo aby dokázali podvod, udělají nevinnému privilegium, aby dokázal svou nevinu.

Nechci tajit – bylo by to neupřímné –, že za předešlými úvahami stojí víc než jen zkrácený výtah z morálních a právnických příruček. Pocházejí spíš ze zkušenosti, kterou udělalo nemálo lidí na vlastní kůži; oni a mnoho jiných byli často a po léta terčem škaredých pomluv, nactiutrhání a klevet. Boží milost a nemstivá povaha způsobily, že v nich to všechno nezanechalo pocit hořkosti. Mihi pro minimo est, ut a vobis iudicer (1 Kor 4,3), mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás, mohli by říci se svatým Pavlem. Mnohdy snad lidově dodali, že to všechno jsou prkotiny. A mají pravdu.

Na druhé straně mě však zarmucuje myšlenka, že ten, kdo neprávem napadne dobré jméno druhého, tím ničí sama sebe. A bolí mě to také kvůli mnoha lidem, kteří jsou při úmyslném napadení bezradní a zděšení, neví kudy kam a myslí si, že to všechno je zlý sen.

Před několika dny jsme slyšeli ve čtení mše svaté příběh o Zuzaně, oné cudné ženě, která byla neprávem dvěma chlípnými starci obviněna z nemravnosti. Zuzana vzdechla a řekla: „Úzkost mě svírá ze všech stran: neboť jestliže to učiním, čeká mě smrt, jestliže to neučiním, neuniknu vašim rukám“ (Dan 13,22). Jak často přivede protřelost závistníků nebo intrikánů mnoho nevinných lidí do situace, že stojí před alternativou buď urazit Pána, nebo přijít o svou dobrou pověst. Jediné čestné a důstojné řešení je zároveň krajně bolestné a oni se musí rozhodnout: Lépe je mi beze skutku upadnout do vašich rukou než hřešit před Pánem (Dan 13,23).

Bod v jiném jazyce