Po tomto důkazu lásky nezbývá než se chovat jako milovníci Boha. In omnibus exhibeamus nosmetipsos sicut Dei ministros (2 Kor 6,4), ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci. Když se chováš tak, jak chce on, potom se projeví působení milosti v tvém životě, v práci, v úsilí o to, abys božsky konal – lidské věci bez ohledu na to, zda jde o věci velké nebo malé, neboť Boží láska dá všemu nový rozměr.

V této postní době nesmíme však zapomenout, že opravdu sloužit Bohu není snadné. Poslechněme si další část textu svatého Pavla a povšimněme si obtíží: Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, v bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně (2 Kor 6,4–7).

V nejrůznějších okamžicích života, ve všech situacích se musíme chovat jako Boží služebníci a stále si musíme uvědomovat, že Pán je s námi a my že jsme jeho děti. Stále si musíme připomínat, že Bůh vložil do našeho života Boží semeno, a podle toho musíme jednat.

Tato slova apoštola národů by nás měla naplňovat radostí. Neboť nezvratně potvrzují naše povolání – povolání obyčejných křesťanů, žijících uprostřed světa a sdílejících všechny námahy, práce a radosti se svými bližními. To všechno jsou Boží cesty. Pán nás neprosí o nic jiného, než abychom v každém okamžiku jednali jako jeho děti a služebníci.

Ale z obyčejných životních okolností se stane Boží cesta jen tehdy, když se opravdu obrátíme a oddáme Bohu. Neboť svatý Pavel mluví tvrdou řečí. Předpovídá křesťanům těžký život, provázený nebezpečími a napětími. Znetvořujeme křesťanství, jestliže z něho děláme pohodlnou cestu. Ale právě tak by zkreslovalo pravdu, kdybychom si mysleli, že tento hluboký, poctivý život, který zná všechna soužení lidské existence, je život plný strachu, útlaku a bázně.

Křesťan je realista, s realismem nadpřirozeným a zároveň lidským, který zachycuje všechny odstíny života: bolest i radost, vlastní i cizí utrpení, jistotu i zaraženost, velkorysost i sklon k sobectví. Křesťan to všechno zná a všemu tomu čelí – s lidskou statečností a se silou, kterou dostává od Boha.