A jestliže se jednalo o lidi chudší než on, vzal Josef za svou práci nějakou drobnost nevelké ceny, aby dal těm lidem dobrý pocit, že zaplatili. Jinak si normálně nechal zaplatit přiměřenou částku, ani více, ani méně. Jistě i uměl vyžadovat to, co mu právem náleželo, neboť věrnost Bohu nemůže předpokládat zřeknutí se práv, která jsou ve skutečnosti povinností: svatý Josef musel vyžadovat to, co bylo oprávněné, protože z odměny za práci živil rodinu, kterou mu Bůh svěřil.

Požadavek vlastního práva nemá být plodem individualistického sobectví. Nemiluje spravedlnost ten, kdo nevidí rád spravedlnost vůči ostatním lidem. Stejně jako není přípustné uzavírat se do své pohodlné zbožnosti a zapomínat na potřeby ostatních. Ten, kdo chce být spravedlivý v Božích očích, usiluje i o spravedlnost mezi lidmi, a nejen o to, aby nebylo uráženo Boží jméno. Být křesťanem však znamená domáhat se splnění všech ušlechtilých požadavků. Když parafrázujeme známý text apoštola Jana (srov. 1 Jan 4,20), můžeme říci, že kdo tvrdí, že je spravedlivý vůči Bohu, ale není spravedlivý vůči lidem, je lhář: a pravdy v něm není.

Jako snad všichni křesťané žijící v dnešní době jsem s pohnutím a radostí přijal rozhodnutí slavit liturgickou slavnost svatého Josefa, Dělníka. Tato slavnost, která chválí božskou hodnotu práce, dokazuje, jak církev ve svém společenském a veřejném životě tlumočí ústřední pravdy evangelia, které by měly být podle Boží vůle prorozjímávány právě v dnešní době.