Josemaría Escrivá Obras
49

Práce v zaměstnání je také apoštolátem, příležitostí ke službě ostatním lidem, k tomu, abychom jim hlásali Krista a vedli je k Bohu Otci, skrze milost Ducha svatého, kterou vlévá do duší. Mezi příznaky, které uvádí sv. Pavel v listě Efesanům, když píše o tom, jak by se měla projevit změna, kterou v nich způsobilo jejich obrácení, jejich povolání ke křesťanství, uvádí toto: Když někdo kradl, teď už krást nesmí. Ať raději pracuje vlastníma rukama, aby mohl konat dobro a pomáhat těm, kdo trpí nouzi (Ef 4,28). Lidé potřebují pozemský chléb, aby se uživili, ale stejně tak potřebují i chléb nebeský, který dá světlo a teplo jejich srdcím. Právě svou prací, podnikavostí, různými iniciativami, svými rozhovory, svým jednáním můžete a musíte konkretizovat tento apoštolský příkaz.

Budeme-li pracovat v tomto duchu, pak se náš život, i přes pozemské nedokonalosti, stane jakýmsi předjímáním nebeské slávy, onoho společenství s Bohem a se svatými, kde bude vládnout láska, odevzdanost, věrnost, přátelství, radost. Ve vaší všední každodenní práci v zaměstnání najdete skutečný, solidní, hodnotný materiál pro uskutečňování plného křesťanského života, pro oživení milosti, která k nám přichází od Krista.

V této stavovské práci, vykonávané v Božím duchu, bude hrát velkou roli víra, naděje a láska. Jejich vliv i vztahy a problémy, které s sebou přináší vaše práce, budou podněcovat i vaši modlitbu. Úsilí o zdárné vykonávání vlastního každodenního zaměstnání bude příležitostí k prožívání kříže, který je pro křesťana důležitý. Vaše slabosti, neúspěchy, které se vždy v každém lidském úsilí vyskytnou, vás naučí většímu realismu, větší pokoře, většímu porozumění pro druhé. Úspěchy a radosti vás zase budou povzbuzovat k tomu, abyste děkovali a mysleli na to, že nežijete jen sami pro sebe, ale že máte sloužit bližním a Bohu.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další