Přinášíme kadidlo. Přání, která vystupují k Pánu, přání vést řádný život, z kterého vychází bonus odor Christi (2 Kor 2,15), libá vůně Kristova. Svá slova a skutky pronikneme tímto bonus odor, budeme-li kolem sebe šířit porozumění a přátelství. Náš život musí splynout s životy lidí kolem nás, aby nikdo nebyl a ani se necítil osamělý. Naše láska k bližním musí být naplněna lidským teplem a srdečností.

To nás učí Ježíš. Staletí se čekalo na příchod Spasitele; proroci ho hlásali tisíci způsoby. Ačkoli velkou část Božího zjevení lidé pozbyli pro hřích a nevědomost, touha po Bohu a touha po Vykupiteli zůstávala živá i v tom posledním koutku země.

Konečně přišla plnost času. Ale k vyplnění tohoto úkolu se neobjevuje filozofický génius jako Platon nebo Sokrates, ani mocný dobyvatel jako Alexandr Veliký. V Betlémě se narodí dítě. Je to Spasitel světa. Avšak dříve než promluví, miluje skutky. Nepřináší magické formule, neboť ví, že vykoupení, které nabízí, musí proběhnout v srdci člověka. Jeho první činy nejsou nic jiného než úsměv a pláč dítěte, nevinný spánek vtěleného Boha. A to všechno proto, abychom si ho zamilovali a bez ostychu ho mohli vzít do náruče.

Znovu poznáváme, že v tom spočívá křesťanství. Když křesťan nemiluje skutky, pak jako křesťan a člověk ztroskotal. Na druhé nesmíš myslet jen jako na čísla nebo schody, po kterých bys mohl vystupovat vzhůru. Ani jako na dav, který je podle okolností chválen nebo pohrdán, obletován nebo pokořován. V tvém myšlení mají druzí – především ti, kdo jsou v tvém bezprostředním okolí – být tím, čím skutečně jsou: Božími dětmi, oplývajícími takovou důstojností, jakou tento vznešený titul přináší.

Musíme se chovat jako Boží děti vůči Božím dětem: naše láska musí být láska obětavá, každodenní, uskutečňovaná nezměrným pochopením pro bližní, tichou obětí, nepozorovaným sebedarováním. To je onen bonus odor Christi, libá vůně Krista, která vedla ty, kdo viděli naše první bratry ve víře, že řekli: Hleďte, jak se milují!

Nejde o vzdálený ideál. Křesťan není podivín, který jako Tartarín z Tarasconu loví lvy tam, kde nejsou: na chodbách svého domu. Jde o konkrétní každodenní život: o posvěcování práce, o rodinný život, o přátelství. Jestliže nejsme křesťany tady, kde jinde bychom jimi mohli být? Libá vůně kadidla je živena ohněm, který nenápadně stravuje jedno zrnko za druhým. Lidé nezpozorují bonus odor Christi, když vzplane sláma, zato když budou skrytě, ale účinně žhnout ctnosti: spravedlnost, spolehlivost, věrnost, pochopení, velkorysost a radost.