35

Zlato, kadidlo a myrha

Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí (Mt 2,10). Latinský text říká působivě gaudio magno valde. Proč taková radost? Protože ti, kteří nikdy nepochybovali, dostali od Pána důkazy, že hvězda nezmizela. Nemohli ji sice vidět, ale ve své duši si uchovali její obraz. Právě tak je to s povoláním křesťana: neztratí-li víru a naději v Ježíše Krista, který bude s námi až do konce světa (Mt 28,20), potom se hvězda opět objeví. A když znovu prožijeme skutečnost svého povolání, vzplane v nás mnohem větší radost a rozmnoží naši víru, naději a lásku.

Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu (Mt 2,11). Také my klekáme před Ježíšem, Bohem skrytým v lidské podobě. Opakujeme před ním, že se od něho nikdy neodloučíme, že chceme odstranit ze své cesty všechno, co překáží naší věrnosti, že si upřímně přejeme řídit se jeho vnuknutími. My dva, ty v hloubi své duše a já zde, se právě chystáme – neboť se modlím v nitru hlubokými vzdechy – vyprávět Dítěti, že mu chceme být věrni jako ti služebníci v podobenství, aby také nám mohl Kristus říci: Správně, služebníku dobrý a věrný (Mt 25,23).

Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu (Mt 2,11). Jak můžeme my, kteří jsme nic a k ničemu se nehodíme, přinést Bohu dary? V Písmu svatém se říká: Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora (Jak 1,17). Člověk ani nedokáže změřit hloubku a krásu Pánových darů. Kdybys znala Boží dar (Jan 4,10), odpovídá Ježíš Samaritánce. Ježíš Kristus nás poučil, že máme všechno očekávat od Boha, hledat především Boží království a jeho spravedlnost, protože všechno ostatní nám bude přidáno. On ví přesně, co potřebujeme (srov. Mt 6,32–33).

Náš Otec pečuje s velkou láskou o každou duši. Každý má od Boha svůj vlastní dar: jeden pro to, druhý pro ono (1 Kor 7,7). Bylo by proto zbytečné snažit se Pánu nabízet něco jiného, než co on pokládá za nutné. Pokud jsme dlužníky, neschopnými vyrovnat svůj dluh (srov. Mt 18,25), podobaly by se naše dary starozákonním darům, které Pán už nepřijímá. Dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu (Žid 10,8).

Pán však ví, že zamilovaní chtějí stále dávat, a tak nám říká, co si od nás přeje. Nezajímá ho bohatství ani plody země, ani zvířata na zemi, v moři nebo ve vzduchu, neboť to všechno mu patří. Chce něco zcela osobního, co mu můžeme dát dobrovolně: Dej mi, synu, své srdce (Př 23,26). Vidíte, nespokojí se, když se musí dělit s druhými, chce všechno. Nehledá naše věci, opakuji, chce nás. Zde a jen zde je důvod pro všechny ostatní dary, které můžeme Pánu nabídnout.

Dejme mu tedy zlato. Jemné zlato nelpění na penězích a hmotných věcech. Nezapomeňme, že z Boží ruky přicházejí dobré věci. Pán však chtěl, abychom je používali, aniž by na nich naše srdce lpělo, abychom je dali k prospěchu všech lidí.

Pozemská dobra nejsou špatná. Ale člověk je používá ke zlému, jestliže si z nich dělá bůžky a podrobuje se jim. Budou zušlechtěna, když je – v křesťanské práci, ve spravedlnosti a lásce – proměníme v nástroje dobra. Nemůžeme se hnát za hospodářskými dobry jako někdo, kdo se vydal hledat poklady. Náš poklad je zde a leží v jeslích. Je to Ježíš Kristus; k němu musíme zaměřit celou svou lásku, vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce (Mt 6,21).

Témata
Bod v jiném jazyce