Dobrý pastýř, dobrý průvodce

Je-li nejprve povolání, září-li hvězda, aby nás vedla na cestě k Boží lásce, potom nemáme důvod pochybovat, když se před námi někdy skryje. V našem duchovním životě se opakují ony okamžiky – a skoro vždy jsme na vině my –, kdy se nám vede jako těm mudrcům na cestě: hvězda mizí. Sice už známe božský lesk našeho povolání a také jsme přesvědčeni o jeho trvalém charakteru, ale může se stát, že prach, který při chůzi zvíříme – naše ubohosti –, vytvoří temný oblak, který nedovolí proniknout světlu.

Co v této situaci uděláme? Řiďme se příkladem oněch svatých mužů: ptejme se. Herodovi sloužila věda k tomu, aby činil bezpráví; mudrcům sloužila k dobrému. My křesťané se sice nemusíme ptát Heroda nebo moudrých tohoto světa, protože Kristus dal své církvi bezpečné učení, proud milosti ve svátostech – a stanovil, aby nám někteří lidé ukazovali směr, vedli nás a neustále nám připomínali cestu. Můžeme použít nekonečný poklad vědy: Boží slovo, které uchovává církev; Kristovu milost, která je rozdávána ve svátostech; svědectví a příklad těch, kteří vedou správný život a dokázali vytvořit svými životy cestu věrnosti k Bohu.

Dovolte mi radu: Kdybyste někdy měli ztratit směr, potom se vždy utečte k dobrému pastýři. Kdo je tento dobrý pastýř? Ten, který vchází dveřmi věrnosti vůči učení církve, a nechová se jako nájemník, který když vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk uchvacuje ovce a rozhání je (srov. Jan 10,1–21). Boží slovo má hluboký smysl; mluví-li Kristus důrazně o pastýřích a ovcích, o stáji a stádu – a komu může uniknout, s jakou láskou mluví –, tak nás upozorňuje, že nutně potřebujeme pro své duše dobrého pastýře.

Svatý Augustin píše: Kdyby nebyli zlí pastýři, nemluvil bych o dobrém pastýři. Kdo je nájemník? Ten, kdo vidí vlka a utíká. Kdo hledá svou čest, a ne čest Boha; kdo se neodvažuje svobodně pokárat hříšníka. Vlk chytá ovce za krk, ďábel svádí věřícího k cizoložství. A ty mlčíš a nepokáráš ho. Jsi nájemník. Viděl jsi vlka a utekl jsi. Snad zalžeš a řekneš: „Já jsem zde, neutekl jsem.“ Já ti ale odpovím: „Ne, utekl jsi, protože jsi mlčel; a mlčel jsi, protože jsi měl strach.“

Svatost Kristovy nevěsty se vždy – stejně jako dnes – projevovala v tom, že měla dost dobrých pastýřů. I když víra od nás vyžaduje prostotu, přesto nás nevede k naivnosti. Někteří nájemníci mlčí, jiní nájemníci mluví, ale jejich slova nejsou slova Kristova. Když Pán dopustí, že se ve tmě nevyznáme – může jít i o malé věci –, když cítíme, že naše víra není dost pevná, hledejme útočiště u dobrého pastýře. Ten vchází dveřmi a plným právem dává svůj život za druhé, slovem i skutkem chce dosvědčit, že v jeho srdci je plno lásky. Snad je také on hříšník, ale vždy důvěřuje v Kristovo odpuštění a milosrdenství.

Zneklidňuje-li vaše svědomí nějaká chyba – i když ji nepovažujete za velkou –, přijdou-li na vás pochybnosti, přistupte ke svátosti pokání, jděte ke knězi, který se o vás skutečně stará, který od vás vyžaduje pevnou víru a citlivou duši a pravou křesťanskou statečnost. V církvi má každý naprostou svobodu zpovídat se u kteréhokoli kněze, jenž má příslušnou pravomoc. Ale křesťan, který žije přímočaře, půjde právě na základě této svobody k tomu, koho zná jako dobrého pastýře a který mu pomůže pohlédnout vzhůru a znovu nad sebou uvidět Pánovu hvězdu.