Hřejivý a radostný domov

O manželství nemůžeme mluvit, aniž bychom současně nemysleli na rodinu, která je plodem a pokračováním toho, co manželstvím začíná. Rodinu netvoří jen muž a žena, ale také děti a mnohdy prarodiče, jiní příbuzní a pomocné síly v domácnosti. Ti všichni musí cítit ono teplo, které vytváří rodinné ovzduší.

Je jisté, že některým manželstvím Pán nedá děti. Pak je to znamení, že jsou vyzváni, aby se milovali se stejnou láskou a své síly, pokud možno, dali do služby bližním. Ale děti obyčejně přijdou, a pak má péče o ně přednost před vším ostatním. Otcovství a mateřství nekončí narozením. Tento podíl na Boží moci – schopnost plodit – musí pokračovat ve spolupráci s Duchem svatým a vrcholit tím, že vychová z dětí pravé křesťanské muže a ženy.

Rodiče jsou jak v lidském, tak v nadpřirozeném životě hlavními vychovateli dětí a musí si uvědomit, že jsou za tento úkol zodpovědní. Vyžaduje to od nich pochopení, moudrost, schopnost milovat a také úsilí dávat dobrý příklad. Autoritativní nátlak není ve výchově dobrá cesta. Pro rodiče je ideál spíš v tom, aby se stali přáteli svých dětí, přáteli, kterým děti svěřují své starosti, s kterými děti probírají své problémy a od kterých mohou děti očekávat účinnou a laskavou pomoc.

Je nutné, aby si rodiče udělali čas, aby byli se svými dětmi hodně spolu a mluvili s nimi. Děti jsou nejdůležitější; důležitější než obchod, práce, odpočinek. Je dobré, když jim rodiče při těchto rozhovorech pozorně naslouchají, snaží se je pochopit, uznat kus pravdy – nebo celou pravdu –, která je obsažena v jejich rebeliích. Současně by jim měli pomáhat, vést je v jejich úsilí a v jejich nadějích a učit je, aby věci zvažovaly a promýšlely; neměli by jim vnucovat určité chování, ale odhalovat jim nadpřirozené a lidské pohnutky pro určitý způsob chování. Zkrátka: měli by respektovat jejich svobodu, protože pravá výchova se neobejde bez osobní odpovědnosti, ani odpovědnost bez svobody.