Vraťme se znovu k oné prostotě Ježíšova života, o níž jsme tak často společně uvažovali. Tato skrytá léta v Pánově životě nejsou ani bezvýznamná, ani nejsou pouhou přípravou na další léta, na jeho veřejnou činnost. Od roku 1928 to vidím velmi jasně: Bůh chce, abychom my křesťané chápali celý Pánův život jako příklad. Zkoumal jsem zvlášť jeho skrytý život, jeho život obyčejné práce mezi lidmi; Pán chce, aby mnoho lidí šlo touto cestou, kterou šel on sám v letech svého tichého, nenápadného života. Uposlechnout Boží vůli znamená proto vždycky vymanit se ze svého sobectví: ale neznamená to vzdálit se od normálního života lidí, s kterými nás spojuje náš stav, naše zaměstnání a společenské postavení.

Sním – a můj sen se mezitím stal skutečností –, jak nesčetné množství Božích dětí posvěcuje svůj život jakožto obyčejní lidé a podílejí se na námahách, nadějích a úsilích svých bližních. Ti ať slyší tuto božskou pravdu: jestliže zůstáváte ve světě, není to proto, že na vás Bůh zapomněl nebo vás nepovolal, ne, Bůh vás vyzval, abyste zůstali v pozemských pracích a starostech. Vaše povolání a vaše schopnosti se nejen neprotiví jeho božským plánům, ale jsou posvěceným obětním darem, který Kristus podal Otci.