Josemaría Escrivá Obras
2

Apoštolové byli obyčejní lidé

Posiluje mě, když rozjímám o podobné události, jejíž průběh je krok za krokem vyprávěn na stránkách evangelia: o povolání prvních dvanácti apoštolů. Trochu déle se nad ním zamyslíme a přitom poprosíme tyto svaté Pánovy svědky, abychom dovedli následovat Krista jako oni.

První apoštolové – které tak miluji a uctívám – podle lidských měřítek moc neznamenali. Pokud jde o jejich společenské postavení, byli všichni rybáři, až na Matouše, který měl jistě dobrý výdělek, ale všechno opustil, jakmile ho k tomu Ježíš vyzval. Žili z ruky do úst a pracovali i v noci, aby si vydělali na živobytí.

Společenské postavení je však to poslední. Nebyli ale ani vzdělaní a zvlášť nadaní, aspoň pokud jde o nadpřirozené věci. Ani ty nejjednodušší příklady a přirovnání nechápali, a proto Pána prosili: Vylož nám to podobenství (Mt 13,36). Když je jednou Ježíš varoval před kvasem farizeů, myslili, že je kárá za to, že nenakoupili chleba (srov. Mt 16,5–7).

Byli chudí, nevzdělaní. Nebyli však prostí a jednoduší. Při vší své omezenosti byli ctižádostiví. Často se přeli, kdo z nich bude největší, až Kristus – podle jejich představ – definitivně zřídí na zemi království Izraele. Přeli a rozhorlovali se ve vznešeném okamžiku, kdy se Ježíš při poslední večeři chystal obětovat za lidstvo (srov. Lk 22,24–27).

Měli malou víru. Sám Kristus jim to řekl (srov. Mt 14,31; 16,8; 17,19; 21,21). Viděli, jak Ježíš křísil mrtvé, uzdravoval nejrůznější nemoci, rozmnožoval chléb a ryby, utišil bouři, vyháněl zlé duchy. Jediný svatý Petr, když byl vyvolen za hlavu církve, dovede bez okolků odpovědět: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha (Mt 16,16). Ale tuto víru si vyloží po svém a odváží se Kristu domlouvat, aby se neobětoval za spásu lidí. Ježíš mu odpověděl: Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské (Mt 16,23). Petr – poznamenává svatý Jan Zlatoústý – myslil po lidsku a domníval se, že všechno – umučení a smrt – je pro Krista nedůstojné, zavrženíhodné. Proto ho Ježíš pokáral a řekl: Ne, utrpení není pro mne nedůstojné; ty tak smýšlíš jen proto, že soudíš po lidsku, tělesně.

Vyznamenávali se tito malověrní lidé snad svou láskou ke Kristu? Bezpochyby ho milovali, aspoň slovy. Občas se dali strhnout nadšením: Pojďme i my, ať zemřeme s ním (Jan 11,16). Ale v hodině smrti všichni utekli – až na Jana, který opravdu miloval skutky. Jen on, nejmladší z apoštolů, zůstává pod křížem. Ostatní neměli onu lásku, která je silná jako smrt (srov. Pís 8,6).

To byli učedníci Pánem vyvolení; takové je Kristus vyhledal, tak vystupovali, dokud je nenaplnil Duch svatý, aby se stali sloupy církve (srov. Gal 2,9). Jsou to obyčejní lidé s chybami a slabostmi, se slovy většími než jejich skutky. A přece, Ježíš je volá, aby z nich udělal rybáře lidí (srov. Mt 4,19), spolupracovníky na díle vykoupení, správce Boží milosti.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další