Josemaría Escrivá Obras
187

Boží andělé

Ego cogito cogitationes pacis et non afflictionis (Jer 29,11), moje myšlenky jsou o pokoji, nikoliv o trápení, říká Pán. Buďme lidmi pokoje, lidmi spravedlnosti, tvůrci dobra a Pán pro nás nebude soudcem, ale přítelem, bratrem, Láskou.

Ať nás při této radostné pozemské pouti provázejí Boží andělé. Před narozením našeho Vykupitele, píše sv. Řehoř Veliký, jsme ztratili přátelství andělů. Prvotní hřích a naše každodenní hříchy nás vzdálily od jejich zářivé čistoty... Ale od chvíle, kdy jsme uznali našeho Krále, nás andělé uznali za své spoluobčany.

A jelikož král nebes vzal na sebe naše pozemské tělo, andělé se už nevzdalují od naší lidské ubohosti, neodvažují se považovat za něco horšího tuto přirozenost, které se klanějí, když vidí, jak je nade všechny velebena v osobě krále nebes; a nemají nic proti tomu, aby považovali člověka za přítele
.

Maria, svatá Matka našeho Krále, královna našich srdcí, o nás pečuje, jak to umí jen ona. Matko milosrdenství, trůne milosti, prosíme tě, abychom dovedli ze svého života a z života těch, kteří nás obklopují, složit verš po verši prostou báseň lásky, quasi fluvium pacis (srov. Iz 66,12), jako řeku pokoje. Ty jsi nevyčerpatelné moře milosrdenství: Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní (Kaz 1,7).

Předchozí Zobrazit celou kapitolu