Že mnoho lidí zatvrzele jedná nespravedlivě? Jistě, ale Pán naléhá: Požádej mě, a dám ti v majetek národy, do vlastnictví končiny země. Můžeš je roztlouci železným prutem, jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít (Žl 2,8–9). Jsou to od Boha velké sliby, nelze je přeslechnout. Kristus není nadarmo spasitelem světa a kraluje svrchovaně po pravici Otce. Je to hrozná předpověď toho, co každého člověka očekává, až život pomine – a on opravdu pomine –, co čeká všechny, až skončí dějiny, jestliže jejich srdce ztvrdne zlem a beznadějí.

Ale Bůh, který vždy může zvítězit silou, raději přesvědčuje: Nuže, králové, pochopte! Dejte si říci, vladaři země! V bázni se podrobte Hospodinu, s chvěním ho poslouchejte, aby se nerozhněval k vaší zhoubě, protože jeho hněv se roznítí rychle (Žl 2,10–12). Kristus je Pán a Král. A my vám hlásáme radostnou zvěst, že ta zaslíbení, která Bůh dal našim otcům, vyplnil na jejich dětech, na nás, když vzkřísil Ježíše. Tak je i psáno v druhém žalmu: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“

Ať je vám tedy známo, bratři, že skrze něho se vám hlásá odpuštění hříchů. Mojžíšský Zákon neměl tu sílu, aby vás osvobodil od viny. Skrze něho (Krista) je však od viny osvobozován každý, kdo věří. Hleďte tedy, aby vás nepostihlo to, co je řečeno v Prorocích: „Dívejte se, vy, kteří (mnou) pohrdáte, užasněte a zmizte! Já vykonám dílo ve vašich dnech, (takové) dílo, že nebudete věřit, když vám o něm bude někdo vypravovat!“ (Sk 13,32–33; 38–41).

Kristovo království v srdcích je dílem spásy, projevem Božího milosrdenství. Blaze všem, kdo se k němu uchylují! (Žl 2,12). My křesťané máme právo velebit Kristův královský majestát, protože, i když je hodně nespravedlnosti, i když je mnoho těch, kdo si toto království lásky nepřejí, v dějinách lidstva, které jsou plny zla, se přece jen pomalu spřádá dílo věčné spásy.