Kristus nade vším

To není jen nějaký marný sen, toto všechno lze uskutečnit. Jen kdybychom se my lidé rozhodli chovat ve svých srdcích Boží lásku! Kristus, náš Pán, byl ukřižován a povýšením na kříž spasil svět a smířil Boha s lidmi. Ježíš Kristus myslí na všechny: Et ego, si exaltatus fuero a terra, omnia traham ad meipsum (Jan 12,32: A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě), jestliže mě povýšíte nad všechny pozemské záležitosti, budete okamžik za okamžikem plnit své povinnosti. Budete mými svědky v tom, co se zdá být velké, i v tom, co se zdá být maličkostí, omnia traham ad meipsum, všechno potáhnu k sobě. Moje království mezi vámi se pak stane skutečností.

Kristus, náš Pán, se stále snaží rozsévat dílo spasení lidí a všeho stvoření, tohoto našeho světa, který je dobrý, protože jako dobrý vyšel z Božích rukou. To jen Adamova urážka Boha, lidská pýcha, porušila božský soulad všeho stvořeného.

Když však nastala plnost času, poslal Bůh Otec svého jednorozeného Syna, který skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny, aby nastolil obnovený pokoj, aby vykoupil člověka z hříchu a abychom adoptionem filiorum reciperemus (Gal 4,5), byli přijati za syny, schopné účasti na Božím tajemství, aby tomuto novému člověku, těmto novým Božím dětem (srov. Řím 6,4–5), tak bylo dáno osvobodit celý vesmír od chaosu a obnovit všechno v Kristu (srov. Ef 1,9–10), který všechno smířil s Bohem (srov. Kol 1,20).

K tomuto úkolu jsme byli povoláni i my, křesťané, je to náš apoštolský úkol a měla by nás stravovat touha po uskutečňování Božího království, kde by už nebyla nenávist a krutost, abychom na zemi šířili silný a pokojný balzám lásky. Prosme dnes našeho Krále, aby nám dovolil pokorně a oddaně spolupracovat na Božím plánu – rovnat, co je zkřiveno, napravovat to, co člověk pokazil, přivádět na správnou cestu to, co zbloudilo, obnovovat harmonii všeho stvořeného.

Přijmout křesťanskou víru znamená pokračovat v Ježíšově poslání mezi lidmi. Každý z nás musí být alter Christus, ipse Christus, druhý Kristus, samotný Kristus. Pouze tak se budeme moci dát do tohoto důležitého, velkého a nekonečného úkolu: posvěcovat zevnitř všechny pozemské struktury a vnášet do nich kvas vykoupení.

Nikdy nemluvím o politice. Nemyslím na poslání křesťanů na této zemi jako na nějaký politicko-náboženský proud – bylo by to pošetilé –, ani kdybych měl dobrý úmysl vlít Kristova ducha do všech oborů lidské činnosti. To, co je třeba svěřit Bohu, je srdce každého člověka, ať je to kdokoliv. Snažme se, aby každý křesťan byl ochoten vydávat svědectví – příkladem i slovy – víře, kterou vyznává, a to tam, kde právě je, bez ohledu na okolnosti, které nemůže ovlivnit, bez ohledu na jeho postavení v církvi nebo ve společnosti.

Křesťan žije ve světě plným právem, protože je člověk. Jestliže dovolí, aby v jeho srdci kraloval Kristus, pak se při každé práci setká, a to velmi silně, s účinnou spasitelnou pomocí našeho Pána. A vůbec nezáleží na tom, zde je tato práce, jak se říká, vznešená nebo nedůležitá, protože v Božích očích to, co je z lidského hlediska vznešené, může být naopak nepatrné; a to, o čem říkáme, že je nedůležité a skromné, může být křesťanským vrcholem svatosti a služby.