182

Kralovat službou

Když Kristu dovolíme, aby kraloval v našem srdci, nestaneme se tím vládci, staneme se služebníky všech lidí. Toto slovo se mi velmi líbí! Sloužit svému Králi a skrze něho všem těm, kdo byli vykoupeni jeho krví. Kéž bychom, my křesťané, uměli sloužit! Svěřme Pánu své rozhodnutí, že se chceme naučit sloužit, protože jen službou budeme moci poznat a milovat Krista a hlásat ho ostatním lidem a podaří se nám, aby ho i oni milovali.

A jak ho ukážeme svým bližním? Příkladem. Musíme být jeho svědky jako ochotní služebníci Ježíše Krista při všem, co děláme, protože on je Pánem našeho života, protože on je první i poslední příčinou našeho bytí. A potom, až vydáme svým příkladem toto svědectví, budeme schopni poučovat také slovem, učením. Tak jednal i Kristus: coepit facere et docere (Sk 1,1), nejprve učil skutky, potom kázal slovy.

Sloužit druhým skrze Krista vyžaduje, abychom byli velmi lidští, přirození. Jestliže náš život není po lidské stránce v pořádku, Bůh v něm nemůže nic vykonat, protože on nestaví na nepořádku, na sobectví ani na domýšlivosti. Musíme se snažit všechny chápat, musíme usilovat o dobré vztahy se všemi, všechny omlouvat, všem odpouštět. Nebudeme samozřejmě říkat, že něco nesprávného je správné, že urážka Boha není urážka Boha, že zlo je dobro. Na zlo však nebudeme odpovídat dalším zlem: umlčíme je hojností dobra (srov. Řím 12,21). Tak bude Kristus kralovat v našem srdci i v srdci našich bližních.

Někteří lidé se snaží o vybudování míru na světě, aniž by vpustili Boží lásku do svých vlastních srdcí, aniž by skrze tuto Boží lásku sloužili lidem. Jak bude pak možné uskutečnit mírové poslání? Kristův pokoj je pokoj Kristova království. A království našeho Pána musí být založeno na touze po svatosti, na pokojné ochotě přijímat milosti, na statečném konání spravedlnosti, na nesmírné Boží lásce.

Bod v jiném jazyce