Radost je křesťanská ctnost. Vytrácí se pouze urážkou Boha. Hřích je totiž plodem sobectví a to je příčinou našeho smutku. I tehdy však radost přetrvává ve výčitkách svědomí, protože nás upozorňuje, že ani Bůh, ani jeho Matka na lidi nikdy nezapomínají. Když činíme pokání, když z našeho srdce tryská lítost, když se očistíme ve svátosti smíření, Bůh nám vyjde vstříc a odpustí nám, a smutek mizí. Máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen (Lk 15,32).

Tato slova jsou nádherným závěrem podobenství o marnotratném synu, o kterém bychom měli často rozjímat: tvůj Otec ti jde naproti, obejme tě, dá ti něžné a láskyplné políbení, poručí, aby ti dali oděv, prsten, obuv. Ty se ještě bojíš potrestání, a on ti navrací tvou důstojnost, bojíš se trestu, a on tě políbí, máš strach z podrážděných slov, a on pro tebe připravuje hostinu.

Boží láska je nevyčerpatelná. Jestliže takto jedná s tím, kdo ho urazil, co udělá pro uctění své neposkvrněné Matky, Virgo fidelis, Panny vždy věrné?

Jestliže se Boží láska projevuje tak silně, je-li lidské srdce – často zrazující – tak malé, jaké bude asi Mariino srdce, které se nikdy ani v nejmenším neprotivilo Boží vůli?

Podívejte se, jak liturgie dnešní slavnosti vyjadřuje nemožnost pochopit lidským rozumem nekonečné Boží milosrdenství. Místo aby vysvětlovala, opěvuje, působí na představivost, a nadšeně chválí. Neboť nikdo není schopen vyjádřit slovy něco podobného: Pak se objevilo na nebi veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy (Zj 12,1). Sám král touží po tvé kráse (…) V plné kráse vstupuje královská dcera, její šat je protkán zlatem (Žl 45[44],12.14).

Liturgie končí několika Mariinými slovy, ve kterých se pojí velká pokora s velkou důstojností: Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný (Lk 1,48–49).

Cor Mariae dulcissimum, iter para tutum, nejsladší srdce Mariino, dej nám sílu a bezpečí na naší pozemské pouti, ty sama buď, Maria, naší cestou, protože ty znáš nejlepší a nejkratší cestu, která skrze tvou lásku vede k lásce Ježíše Krista.