Jediný recept: osobní svatost

Nejlepší cestou k tomu, jak nikdy neztratit apoštolskou odvahu, účinnou touhu sloužit lidem, je plnost života víry, naděje a lásky, jedním slovem: svatost. Nemám žádný jiný recept než tento: osobní svatost.

Dnes slavíme ve spojení s celou církví vítezství Boží matky, dcery a snoubenky. O velikonocích jsme se radovali ze vzkříšení našeho Pána třetího dne po jeho smrti. Stejně tak se radujeme i dnes, protože Maria, která Ježíše provázela z Betléma až ke kříži, je teď u něho s tělem i duší a na věky se raduje z jeho slávy. Je to tajemný způsob Božího odměňování. Panna Maria, která měla plnou účast na díle naší spásy, musela zblízka sledovat všechny kroky svého Syna: betlémskou chudobu, skrytý život obyčejné práce v Nazaretě, projevení Boží moci v Káně Galilejské, urážky při utrpení a božskou oběť na kříži, i věčnou blaženost v ráji.

Toto všechno se přímo týká i nás, protože tento nadpřirozený životní program by měl být také naší cestou. Maria nám ukazuje, že tato cesta je schůdná, že je bezpečná. Ona nás na cestě následování Krista předešla a její oslavení znamená pevnou naději pro naši vlastní spásu. Proto ji nazýváme spes nostra et causa nostrae laetitiae, naší nadějí a příčinou naší radosti.

Nikdy nás nesmí opustit naděje, že se staneme svatými, že přijmeme Boží volání, že vytrváme až do konce. Bůh, který v nás započal dílo posvěcování, ho dovede až do konce (srov. Flp 1,6). Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? (Řím 8,31–32).

Při dnešní slavnosti vše vybízí k radosti. Pevná důvěra v naše osobní posvěcení je Božím darem, člověk však nemůže zůstat pasivní. Vzpomeňte si na Kristova slova: Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě (Lk 9,23). Vidíte? Den co den. Nulla dies sine cruce! Žádný den bez kříže: žádný den, kdy bychom na sebe nevzali kříž našeho Pána, kdy bychom nepřijali jeho jho. Proto vám chci připomenout, že radost vzkříšení je důsledkem bolesti kříže.

Ale nebojte se, protože sám Pán nám přece řekl: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží (Mt 11,28–30). Pojďte – komentuje sv. Jan Zlatoústý –, ne abyste skládali účty, ale abyste byli osvobozeni od svých hříchů, pojďte, protože já nepotřebuji slávu, kterou byste mi mohli poskytnout, potřebuji vaši spásu… Nebojte se, když slyšíte o jhu, protože ono netlačí, nebojte se, když mluvím o břemeni, protože ono netíží.

Cesta našeho osobního posvěcení je každodenní cestou kříže; tato cesta nemusí být smutná, protože nám na ní pomáhá sám Kristus, a tam, kde je on, není místa pro smutek. In laetitia, nulla dies sine cruce, znovu opakuji: s radostným srdcem, ani jeden den bez kříže.